Pro odhalení toho, jak se v minulosti měnila rotace Země, neexistuje moc možností. Vědci se nemohou vrátit v čase a pozorovat délku dne. Namísto toho musí hledat němé svědky dávných časů, které podrobí moderním vědeckým metodám a možná tak poznají, jaký byl kdysi svět. Práce to není rozhodně jednoduchá. K nejnovějším poznatkům v tomto oboru patří analýza 70 miliónů let staré lastury, která odhalila, že dny na naší planetě byly v dávných dobách asi o 30 minut kratší. Výzkum byl prezentován v odborném časopise Paleoceanography and Paleoclimatology.
Vědcům tyto cenné střípky z minulosti mohou přesněji odhalit, jakou rychlostí se Měsíc pohybuje od naší planety. Z dřívějších analýz starých skal, které byly vystaveny přímému slunečnímu záření, dokázali výzkumníci zjistit, že dny na Zemi byly asi před 1,4 miliardami let dlouhé pouhých 18 hodin. Pro získávání dat v podrobnějším měřítku je však tato metoda náročná a nedostačující.
V takovém případě se hlásí o slovo mlž zvaný Torreites sanchezi, který vyhynul během hromadného vymírání rostlinných i živočišných druhů na konci křídy zhruba před 66 miliony lety. Dnes už žádný podobný živočich neexistuje.
Tito tvorové měli podlouhlý tvar připomínající vázu a dominovali útesovým ekosystémům. Se současnými mušlemi měli společných několik věcí. Tou nejzásadnější je, že jejich skořápky rostly rychlostí jedné vrstvy denně. Tato informace je pro vědce nesmírně důležitá, protože stejně jako letokruhy ve dřevě obsahují informace o čase, i skořápky Torreites sanchezi dokáží odhalit mnohé o dávném chodu času.
Vědecký tým podrobil skořápku živočicha nejrůznějším analytickým technikám, včetně hmotnostní spektrometrie, mikroskopického rozboru, stabilní izotopové analýzy a rentgenové fluorescence.
Chemická analýza mušle odhalila, že oceány byly před 70 miliony lety mnohem teplejší. V létě dosahovala teplota vody 40 °C, v zimě okolo 30 °C. Skořápka na tento teplotní výkyv reagovala změnou barvy ze světlejší linie na tmavší. Vědci díky této sezónní variabilitě dokázali odhalit, že Torreites sanchezi žil 9 let. Nejzajímavějším odhalením ale je počet jednotlivých mikrovrstev za rok, které, jak už jsme psali výše, rostly u těchto živočichů rychlostí jedna za den. Kdybychom tyto vrstvy počítali u současného živočicha, došli bychom k číslu 365, vědci však došli k číslu 372.
Z dřívějších výzkumů víme, že délka roku zůstává stejná, protože se nezměnila oběžná dráha Země. Z toho vyplývá, že se musela změnit délka dne, která je určená rotací Země. To znamená, že se den prodloužil z 23,5 na 24 hodin.
Fakt, že se rotace Země zpomaluje, je ve skutečnosti docela dobře prokázáno ve spojitosti s Měsícem. Zpomalení je způsobeno třením zemských přílivů, které způsobuje gravitační tah Měsíce na oběžné dráze kolem Země. Také víme, že se Měsíc od naší planety neustále vzdaluje, nyní je to rychlostí 3,82 cm za rok. Zdá se, že ale nejde o konstantní rychlost, protože kdyby se Měsíc od svého pravděpodobného vzniku před 4,5 miliardami let pohyboval takto rychle, byl by tak blízko naší planetě, že by byl roztrhán silami Země. Z toho vědci vyvodili, že se rychlost, jakou se Měsíc vzdaluje od naší planety, změnila.
Nalezení dalších geologických záznamů je tak klíčem k výpočtu toho, jak se měnila délka dne v historii Země. To nám zase pomůže přesněji určit, jam se měnila rychlost vzdalování Měsíce, což může vést k přesnějšímu odhadu, kdy vznikl. Vědci nyní doufají v nalezení skořápek dalších dávných mlžů, aby je podrobili podobné analýze.
Studie zároveň odhalila, že skořápky Torreites sanchezi rostly rychleji během dne, což naznačuje symbiózu s fotosyntetickými organismy. V podobném vztahu jsou dnešní obří škeble s mořskými řasami.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
