Odlehlejší místo na Zemi snad ani neexistuje. Bouvetův ostrov leží v divokých vodách Jižního oceánu, každodenně je bičován urputnými větry a sprchován ledovým příbojem. Tento kus vulkanické skály, který z velké části pokrývá ledovec, je tak vzdálen od jiné pevniny i běžných obchodních tras, že jej lidé navštěvují pouze z vědeckých důvodů a opravdu jen sporadicky. Přesto má ostrov poměrně zajímavou historii, která je ověnčena podivnou záhadou.
Abychom ilustrovali odlehlost Bouvetova ostrova, uvedeme jen několik čísel. Nejblíže je to do Antarktidy, vzdušnou čarou asi 1 750 kilometrů. Nejbližším obydleným místem je zhruba 2 600 kilometrů vzdálené Kapské město v Jihoafrické republice a podobně daleko by se plulo na ostrov Tristan da Cunha. Ale kdo by se plavil na tak studené a nepřívětivé místo? Zkrátka nejde o žádnou běžně navštěvovanou destinaci, dokonce ani rybářské lodě se nevydávají do takto odlehlých míst.
Nevlídné ledové místo, kam sotva kdo vstoupí
Ostrov objevil 1. ledna 1739 francouzský badatel Jean Baptiste Charles Bouvet de Lozier, jenže jej špatně zanesl do mapy, a tak tento kus skály dalších 69 let nikdo neviděl. Nejprve byl považován za fantomový ostrov, ale jeho existence se roku 1808 potvrdila. První obeplutí ostrova provedla v roce 1989 německá výprava s průzkumnou lodí Valdivia, přičemž se zjistilo, že jeho rozloha činí pouhých 49 km² a 90 % pevniny pokrývá led. Němci se také snažili jako první na ostrov vstoupit, nicméně kvůli strmým útesům, které tvoří téměř celý obvod pevniny, se jim to nepodařilo. To se povedlo až norské výpravě z průzkumné lodi Norvegia v roce 1927. Ti na ostrově vyvěsili norskou vlajku a připravili zde také malou dřevěnou zásobovací stanici. Jenže, když se o dva roky později vrátili, chatrč byla vlivem drsného podnebí zničena.
Poté znovu Bouvetův ostrov upadl v zapomnění a až v roce 1955 se jihoafrická vláda začala zajímat o možnost vybudování meteorologické stanice. To se po průzkumu pevniny ukázalo jako těžko proveditelné, jenže roku 1958 došlo na Bouvetu k menší sopečné erupci, která ostrov zvětšila. Láva vytvořila přístupnější břeh, který by se s nadsázkou dal popsat jako černá pláž. Norové jen místo zmapovali, ale na ostrově nezakotvili. Díky tomu se Jihoafričané k myšlence stanice vrátili a roku 1964 vyslali na místo své lidi.
Průzkumníci nejprve měli zjistit, zda by se na Bouvetu dalo přistát vrtulníkem. Tento nápad ale rychle zavrhli kvůli neutuchajícím větrům, a tak první, kdo vstoupil na novou pevninu, byl nadporučík Allan Crawford. Jak se ale záhy ukázalo, nebyl prvním člověkem, který na „černou pláž“ vstoupil. Na malé laguně se pohupoval člun s dvěma páry vesel. Jenže po lidech ani stopy. Plavidlo bylo sice lehce poškozené, ale použitelné. Nebyl na něm žádný znak ani žádná stopa nenaznačovala, komu by mohl patřit. Polárníci ostrov prohledali, ale nenašli žádné důkazy po lidské aktivitě, jako jsou ohniště nebo provizorní přístřešky a ani mrtvá těla. Zkrátka záhada. Jedno však bylo jisté. Na takto malé loďce se lidé nemohli na ostrov dostat z velké dálky.
Rybáři nebo snad Sověti?
Co se tedy stalo? K uspokojivému vysvětlení, natož k rozřešení záhady nikdy nedošlo. Je jisté, že loď připlula k ostrovu někdy mezi lety 1955 a 1964, ale spíše to bylo až po erupci v roce 1958. Podle Crawforda mohlo jít o záchranný člun z velrybářské lodě, jenže jak jsme psali výše, ani rybáři se v těchto končinách nepohybují. Navíc žádný podezřelý incident ani zmizení nebo ztroskotání nebylo v té době hlášeno. Někteří teoretici si tedy myslí, že člun doplul k ostrovu samovolně. To by vysvětlovalo absenci známek životy i fakt, proč na loďce nebyly žádné identifikační znaky – plavidlo se mohlo po oceánu pohybovat i několik desetiletí, opotřebení by tomu odpovídalo, ale pokud se více zamyslíme, je to velice nepravděpodobné.
A tak se jako nejvíce pravděpodobná teorie jeví ta, která je neméně znepokojivá. Na Bouvetův ostrov musel připlout někdo tajně s neznámými úmysly. Proč tam ale nechal člun? Zřejmě si myslel, že o zničení důkazu se postará oceán. Crawford tipoval Sověty, kteří v té době dělali vše tajně. Jenže důkazy nejsou, snad jen sovětská ornitologická publikace z roku 1964, která se věnuje subantarktickým ostrovům a zmiňuje i toto místo. Jestli ale na něm někdo z vědců byl, pak se k tomu nepřiznal. Jak se zdá, záhada Bouvetova ostrova už nebude spolehlivě nikdy vyřešena.
Současnost Bouvetova ostrova
Dnes stojí na ostrově meteorologická a také malá výzkumná stanice. Místo je však navštěvováno sporadicky. K poslední expedici došlo v roce 2012, kdy skupina dobrodruhů vystoupala na nejvyšší bod ostrova. V klidu tu tak mohou žít tučňáci, tuleni a hejna rozmanitého subantarktického ptactva.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
