Radioaktivní dívky
Foto: Kate Moore, CC BY-SA 4.0, Wikimedia

Jakkoliv neuvěřitelně to zní, radioaktivita opravdu ještě v nedávné minulosti nevzbuzovala žádné zvláštní obavy. Lidé si z čiré nevědomosti mysleli, že je dobrý nápad kupovat si kupříkladu budíky či hodinky s čísly, které ve tmě zářily a klidně si je připnuli na zápěstí či dali na noční stolek hezky blízko k hlavě. Nejinak tomu samozřejmě bylo i v továrnách, kde se tyto šikovné věcičky vyráběly.


Radium přímo na jazyk

Zatímco muži měli na ochranu alespoň olověnou zástěru, ženy nedostaly vůbec nic. Dokonce se po nich chtělo, aby olizovaly špičku štětečku, kterým nanášely radium, čímž byl tento nástroj smrti pěkně tenký a precizní.

V roce 1917 se americkým ženám a dívkám vskutku poštěstilo a dostaly práci snů. Během první světové války získaly teplé místečko ve skladovém komplexu v Orange v New Jersey. Mzdové podmínky předčily očekávání, vydělaly si třikrát více, než bylo zvykem za lehkou práci – nanášení radia na ručičky a číslice budíků či hodinek. Vedení fabriky pracovnice ujišťovalo, že je vše naprosto bezpečné a není se čeho bát. Barva obohacená radiem byla v roce 1917 novinkou.

Radioaktivní dívky
Výroba v New Jersey. Zdroj: Volné dílo, Wikimedia

Prvek byl sice poprvé identifikován manželi Curieovými již v roce 1898, ale do roku 1910 se nepovedlo úspěšně izolovat vzorek. Od začátku bylo Curieovým jasné, že jde o nebezpečný prvek. Marie Curie-Skłodowská se několikrát během výzkumu nehezky popálila, její manžel Pierre se nechal slyšet, že nechtěl sdílet jednu místnost ani s kilogramem radia, protože měl pocit, že oslepne a vážně se popálí.


Z továrny zářivě za zábavou

Den za dnem tedy ženy používaly smrtelnou kombinaci radia a barvy, olizovaly štětečky, nakládaly se sklenicemi s radiem naprosto bez jakékoliv opatrnosti. Barva se jim dostala všude, na oblečení, kůži, dásně, a to až do té míry, že cestou domů večer zářily ve tmě. Některé z nich dokonce chodily do práce v pátek v nejlepších šatech, jen aby mohly večer doslova zazářit na víkendových zábavách. Lakovaly si nehty radiem, dávaly jeho kousky do vlasů či na zuby.

Bohužel takové počínání nezůstalo bez obětí na životech. V roce 1922 zemřela strašnou smrtí Mollie Maggia, jež šla původně za zubařem kvůli vytržení stoličky. Brzy se však ukázalo, že jde o něco daleko vážnějšího. Mollie se začal tvořit absces. Kosti v čelistech postrádaly kolagen a kalcium, bortily se pod sebemenším tlakem. Molliina čelist se úplně rozpadla, společně s částí jejího vnitřního ucha. Zadusila se vlastní krví, poté, co se jí tumor dostal až do tepny. To vše osm měsíců po první návštěvě zubaře.

Nebyla to ovšem jediná žena z radiové fabriky, která zemřela na nádorové onemocnění. Do roku 1924, kdy byl konečně prokázán negativní vliv radia na lidské zdraví, dostala většina ozářených žen rakovinu kůže, některé zemřely v důsledku hrozivých a bolestivých tumorů na čelistech či hrudi. Přežila jen část, i když také s následky v podobě vypadávajících vlasů, zubů či s křehkými kostmi. Finanční satisfakce se jim dostalo po vleklém soudním procesu, nicméně trauma penězi nahradit nelze.



Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.

Přidat na Seznam.cz
About Admin

Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.

Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *