V 19. století jistě nebylo jednoduché vypořádat se s různými nemocemi či zdravotními potížemi. Chyběly klíčové lékařské poznatky nejen jak s nimi bojovat, ale také jak jim případně předcházet. Obzvláště bylo kruté přihlížet trápení těch nejmenších, i když jejich život nebyl v přímém ohrožení. Mohlo jít jen o růst prvních zoubků, avšak toho pláče a probdělých nocí bylo zkrátka až moc. Kde najít pomoc a úlevu nejen pro plačící dítko, ale samozřejmě také pro unavené rodiče?
Na scénu přichází paní Winslowová
Charlotte N. Winslowová pracovala jako dětská sestra, měla tedy spoustu zkušeností s různými trápeními, jež mohla děti potkat. Vyvinula proto speciální lék, nazvaný Uklidňující sirup paní Winslowové. Měl znamenat úlevu od všech možných neduhů, bolestí nebo úzkostí. S jeho výrobou pomáhal zeť paní Winslowové, Jeremiah Curtis a jeho partner Benjamin Perkins ve městě Bangor, v Maine. Na pulty přišel roku 1849, nejvíce jej propagovala Severní Amerika a Velká Británie.
Sirup paní Winslowové byl v té době známý jako patentovaná medicína, ovšem ani tato skutečnost nezaručovala v tehdejší Americe funkčnost produktu či dokonce bezpečnost. Vlastně šlo pouze o označení produktu prodávajícího se na území USA. Tento konkrétní sirup měl být používán v případě, že dítě dlouho pláče, rostou mu zoubky nebo má úplavici.
Sirup – tichý zabiják
Sirup obsahoval 65 mg morfia na jednu unci (přibližně 30 ml) a navíc ještě alkohol. Jedna lžička tedy obsahovala množství morfia jako 20 kapek laudana (desetiprocentní roztok opia v alkoholu), ovšem doporučení pro děti od 6 měsíců znělo nikdy více, než 2 – 3 kapky. Jedna lžička tak obsahovala dost morfia na to, aby zabila běžné dítě. Spousta z nich po požití léku usnula a nikdy se znovu neprobudila.
Naproti tomuto faktu se sirup těšil velké popularitě, v roce 1868 se prodalo více než 1,5 milionu lahviček. Jak je to možné? Velmi jednoduše, neboť tehdejší rodiče a ani lékaři si nespojili okamžitě náhlá úmrtí dětí s tímto lékem, či nepřiznali jeho použití. Proto neexistuje žádná oficiální statistika, kde by bylo možné odhalit přesná čísla obětí. Nicméně zřejmě zemřely tisíce dětí, a to buď na předávkování, závislost či dokonce na abstinenční příznaky po užívání sirupu.
Boj za větší bezpečnost léků
Od roku 1906 existuje v USA povinnost deklarovat aktivní složky na obalu přípravků. Předtím velmi často etikety na lécích neobsahovaly informace o složení. Navíc lidé, kteří některé léky vyráběli, neměli potřebné znalosti o použitých ingrediencích a případném účinku na pacienty. Společnosti, jako právě ta paní Winslowové, většinou zahltily noviny či kalendáře svými tvrzeními o bezpečnosti léků a tím se vlastně staly pro veřejnost pseudobezpečnými. V 19. století se navíc ani nevědělo o nebezpečí a návykovosti morfia, což ještě ve spojení s lákavou reklamou dělalo ze sirupu paní Winslowové vyhledávaný lék pro vyřízené rodiče a pečovatelky.
Postupem času muselo být morfium ze sirupu úplně odstraněno a s ním také slovo uklidňující z názvu. Ačkoliv šlo o razantní změny navíc podpořené odsouzením produktu Americkou lékařskou asociací v roce 1911, sirup se prodával až do roku 1930. Neskutečné ztráty na životech dětí zůstávají tragickou částí naší minulosti. Dnes jsou léky naštěstí podrobovány rozsáhlé kontrole, než se opravdu dostanou do rukou běžných lidí.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události či neobvyklá místa.
