Marie Antoinetta životním stylem a chováním pobuřovala od svého nástupu na francouzský trůn. Když ale přišla krize, lid to jí a jejímu manželovi spočítal.
Odtržena od reality
Arcivévodkyně Marie Antonie se narodila v roce 1755 ve Vídni jako jedno z mnoha dětí Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Už ve čtrnácti letech se v důsledku matčiny sňatkové politiky provdala za francouzského krále Ludvíka XVI. Byť šlo o sňatek z rozumu, jehož hlavním cílem bylo sblížení Francie a Rakouska, Marie svoji roli přijala s vidinou faktu, že bude královnou. Tou se stala v roce 1774 po smrti Ludvíka XV.
Manželství to bylo ale velmi rozdílné. Nový francouzský král Ludvík XVI. byl spíše plachý a uzavřený, to Marie Antoinetta ztělesňovala jeho pravý opak, byla živá, společenská a chtěla se bavit. Proto jejich soužití nebylo moc harmonické, přestože z něj nakonec vzešli čtyři potomci. Panovnice si však našla zalíbení v životě na francouzském dvoře ve Versailles. Milovala jeho noblesnost i náročná pravidla tamní etikety. Obklopovala se luxusem a milenci a její vladařské povinnosti jí v podstatě nezajímaly.
Už samotný palác, kde královský pár sídlil, byl symbolem obrovské moci a bohatství. Marie Antoinetta však šla ještě dál. Její záliba v luxusu a módě byla natolik opulentní, že nad jejími manýry kroutili hlavou i lidé jinak souznějící s politikou paláce. Antoinetta měla vlastní švadlenu, slavnou Rose Bertin, která jí na míru vytvářela extravagantní šaty a klobouky zdobené pery či drahokamy. Na jejich šití bylo spotřebováno obrovské množství drahých látek a hedvábí. Šatník panovnice měl totiž čítat stovky modelů. V nich se vystavovala na plesech, které zbožňovala. Nemalé peníze ze státní kasy také utápěla v hazardu.
Za krizi nemohla, stala se ale jejím symbolem
Život panovnice tak byl na hony vzdálen životu obyčejných lidí, pro než se stala nenáviděnou královnou a zosobněním jejich bídy. Ludvíka, který si žil svůj zadumaný život, ani Marii Antoinettu skutečné vladařské povinnosti moc nezajímaly a zemi měli v rukou spíše ministři. Ti ale měli také jiné zájmy, které se s tužbami obyčejných lidí neztotožňovaly. Francie financovala americké kolonie v jejich boji o nezávislost na Velké Británii. To bylo velmi náročné, zároveň se ministrům ani králi nepodařilo zdanit šlechtu, což by významně pomohlo rozpočtu. Království se tak ocitlo ve finanční krizi.
Přesto Marie Antoinetta i na prahu hrozícího bankrotu země žila opulentně a neměla žádný zájem na tom, aby se uskromnila nebo se alespoň částečně se svými manýry nevystavovala na veřejnosti. Tím si mezi poddanými vysloužila přezdívku Madame Déficit. Stala se symbolem rozhazování státních peněz i prázdné státní kasy. I její snobství lze označit jako jeden z podnětů blížící se revoluce. Ta v plné síle vypukla v roce 1789 a „starý režim“ naprosto smetla.
Pryč se starými pořádky
Poddaní už měli dost královských manýrů a chudoby. Jejich frustrace pramenila z toho, že ačkoliv byli nejnižším stavem, byli nejpočetnější a politicky zcela přehlížení. Osvícenské myšlenky o rovnosti, svobodě a demokracii pak vyústily v rychlé svržení monarchie a založení republiky. Tento proces byl ale velice násilný. Královská rodina byla nejprve uvězněna a poté byli oba manželé popraveni.
Ludvík XVI. skončil po odhlasování Národním konventem, což byl nový francouzský zákonodárný i výkonný orgán, který nastolil republiku, popraven pod gilotinou 21. ledna 1793. Byl tak prvním panovníkem v evropských dějinách, kterého odsoudili a popravili jeho bývalí poddaní. Na Marii Antoinettu čekalo ostří gilotiny do 16. října 1793, kdy byla během období Jakobínského teroru potupně dopravena na vozíku na popraviště a nemilosrdně sťata. Bylo jí 37 let.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
