Rosa Parksová, v pozadí M. L. King
Rosa Parksová, v pozadí M. L. King. Foto: Volné dílo, Wikimedia

Rasová segregace byla ještě v padesátých letech minulého století v jižních státech USA zcela běžnou a zákonnou praxí. Uplatňována byla v restauracích, kinech, ale třeba také ve veřejné dopravě. Potupný zasedací pořádek v autobusech se řídil jednoduchým pravidlem. V prvních čtyřech řadách mohli usedat pouze běloši. Občané jiné barvy pleti měli vyhrazená místa v zadní části, ovšem jakmile se přední část vozu zaplnila, museli pasažéři v další části dopravního prostředku postupně uvolňovat místa pro nastupující bělochy. Tuto praxi utnulo až zatčení Rosy Parksové, která se jednoho dne odmítla svého místa vzdát.


Roční bojkot autobusové dopravy

události došlo ve městě Montgomery v Alabamě 1. prosince 1955. Tehdy se žena vracela z práce a autobus se začal zaplňovat. Rosa seděla v páté řadě, tedy na první čtveřici, kde směli usednout i Afroameričané, kteří tehdy tvořili dominantní skupinu využívající místní autobusy. Když přistoupili čtyři cestující bílé pleti, na které již nebylo místo k sezení v první části vozu, zvedli se jen tři cestující, žena zůstala sedět.

Incident vygradoval do té míry, že se na místo musela dostavit policie a Rosa Parksová byla zatčena. Soud jí o několik dní později udělil pokutu 10 dolarů pro výtržnictví, žena se odvolala a proces se začal protahovat. To už se ale zmobilizovalo hnutí za černošská práva, které podnítilo místní obyvatele k bojkotu autobusové dopravy. Jedním z iniciátorů akce byl také Martin Luther King, tehdy ještě málo známý aktivista.

Související:  Tajemství ohledně rodiny Jamisonových. Stála za jejich smrtí prokletá ďáblova kniha?

Výzva se shledala s obrovskou podporou a prakticky ze dne na den jezdily v Montgomery autobusy téměř prázdné. Černošští taxikáři vozili své soukmenovce za symbolické částky do práce a k bojkotu se připojili i někteří obyvatelé bílé pleti. To trvalo více než rok, dokud okresní soud nerozhodl, že rasová segregace odporuje ústavě Spojených států. Verdikt následně potvrdil i Nejvyšší soud.


Kontroverze

Rosa Parksová nebyla první černošskou obyvatelkou Montgomery, která neuvolnila místo v autobusu cestujícímu bílé pleti. Kořeny bojkotu autobusů sahají dokonce až do roku 1946, kdy se skupina aktivistů dožadovala zrušení diskriminačního nařízení. Nic se sice nezměnilo, ale mezi Afroameričany se začalo o problému veřejně debatovat.

V následujících letech na protest neuvolnila své místo patnáctiletá Claudette Colvinová. Její zatčení doprovázel blíže nespecifikovaný konflikt. O dalších sedm měsíců později se zase nezvedla jistá Mary Louise Smithová, která byla také zatčena. Ani jedna událost však nezmobilizovala černošskou komunitu v Montogomery.

Související:  Základy Libérie položili osvobození američtí otroci. Dnes zemi vládne bývalý nejlepší fotbalista světa

Martin Luther King později ve svých pamětech napsal, že Parksová byla pro svoji historickou roli ideálním typem – byla prý v místní černošské komunitě jednou z nejrespektovanějších postav. Naopak Colvinová se jevila moc mladá a Smithová se zase nehodila k daným účelům, protože otěhotněla v době, kdy nebyla vdaná.

Aktivistkou až do konce života

Rosa Parksová byla po incidentu vyhozena z práce a dostávala řadu výhružných dopisů. Právem se obávala o svůj život a nepomohlo jí ani dvojí stěhování. Situace se uklidnila až o několik let později, když žila v Detroitu. Vydala paměti a do konce života bojovala za práva Afroameričanů, za což obdržela řadu ocenění. Zemřela v roce 2005 ve věku 92 let.

Galerie:




Přidat na Seznam.cz
Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.