Zní to absurdně, ale v roce 1919 skutečně zabíjela obří lepkavá masa cukrového sirupu. Přitom když se řekne průmyslová katastrofa, většina lidí si představí požár, výbuch nebo toxické látky. Jen málokoho by napadlo, že za jednou z nejpodivnějších tragédií moderních dějin stála melasa.
Lepkavý tmavý sirup, který si dnes spojujeme hlavně s pečením nebo výrobou rumu, se v lednu roku 1919 stal v americkém Bostonu smrtící silou. Po protržení obřího zásobníku se ulicemi přehnala několik metrů vysoká vlna husté hmoty, která ničila domy, převracela vozy a zabíjela lidi.
Obří nádrž uprostřed města
Příběh začíná ve čtvrti North End v Bostonu, kde stála mohutná ocelová nádrž společnosti United States Industrial Alcohol Company. Byla vysoká zhruba jako několikapatrový dům a pojala miliony litrů melasy.
V té době nešlo o nic neobvyklého. Melasa byla cennou surovinou, protože se používala při výrobě alkoholu. Jenže obyvatelé žijící v okolí už delší dobu tvrdili, že s nádrží není něco v pořádku.
Podle dobových svědectví občas zvláštně praskala a prosakovala. Děti si prý dokonce domů nosily plechovky a nabíraly sladkou tekutinu, která vytékala ze spár. Vedení firmy na stížnosti reagovalo tak, že nechalo nádrž natřít hnědou barvou, aby se zakryly skvrny po únicích. Nikdo ale tehdy netušil, jak vážný problém se skrývá uvnitř a k čemu dojde.
Den, kdy to prasklo
Bylo 15. ledna 1919 a Boston zažíval neobvykle teplý zimní den. Krátce po poledni se ozval zvuk připomínající explozi nebo výstřel z děla. Tehdy obrovská kovová nádrž praskla.
Během několika vteřin se do ulic vyvalily miliony litrů husté melasy. Svědci později popisovali, že se městem valila temná masa vysoká několik metrů, jež se pohybovala překvapivě rychle. Některé odhady mluví až o rychlosti kolem 50 kilometrů za hodinu. Lidé tak neměli vůbec čas reagovat.
Vlna, před kterou nešlo utéct
Melasa není voda. To, co se valilo ulicemi Bostonu, bylo těžké, husté a extrémně lepivé. Síla nárazu ničila vše, co jí stálo v cestě. Dřevěné budovy se hroutily, části železniční konstrukce byly poškozeny a vozy doslova odhazovány stranou. Jedna z tramvají byla vyhozena z kolejí.
Nejhůře dopadli lidé, kteří byli přímo v okolí nádrže. Někteří byli rozdrceni troskami, jiné smetla samotná vlna. Další uvázli v husté mase a nedokázali se z ní dostat.
Taková představa může působit téměř absurdně, realita však byla děsivá. Záchranáři později popisovali, že pohyb v melase připomínal chůzi v rychleschnoucím lepidle. Celkem zemřelo 21 lidí a více než 150 utrpělo zranění.
Na místo dorazili policisté, hasiči i námořníci z nedaleké základny. Jenže práce to byla mimořádně obtížná. Melasa postupně houstla a lepila se úplně na všechno – na boty, oblečení, nástroje i koně. Některé oběti bylo těžké vůbec najít.
Úklid trval týdny. Ulice se čistily slanou vodou a pískem. A jak se později vyprávělo, obyvatelé Bostonu ještě dlouhé roky tvrdili, že během horkých dní cítili ve čtvrti jemnou vůni melasy.
Odškodnění pro zraněné i rodiny obětí
Katastrofa vyvolala obrovský skandál. Vyšetřování ukázalo, že nádrž byla zřejmě špatně navržená i nedostatečně testovaná, proto nedokázala odolat vnitřnímu tlaku lepkavé hmoty. Firma se snažila vinu odmítat a tvrdila, že šlo o sabotáž. Soudní spor se tak táhl několik let.
Nakonec soud rozhodl, že společnost nese za nehodu odpovědnost a musí vyplatit odškodnění obětem i rodinám zemřelých. Případ zároveň přispěl ke zpřísnění stavebních a bezpečnostních pravidel ve Spojených státech.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
