Havaj možná vyřeší letitý problém. Oceán na místo přináší obrovské množství plastového odpadu. Nejde jen o lahve nebo obaly, ale i staré rybářské sítě, lana a zbytky vybavení, které se ve vodě rozpadají na menší a menší kousky. Na ostrově Oahu se ale plastovému odpadu rozhodli čelit a zkouší něco, co na první pohled působí téměř absurdně: z plastového odpadu začínají dělat silnice.
Chytré využití plastového odpadu
Celý nápad stojí na jednoduché myšlence – když už plast neumíme z přírody dostat úplně, můžeme ho aspoň chytře využít. Vědci a inženýři proto začali plast sbírat, čistit a drtit na drobné kousky. Ty pak přimíchávají do asfaltu, ze kterého se staví silnice.
Výsledek vypadá pro běžného člověka zcela běžně. Po silnici projedete autem a nic nepoznáte. Rozdíl je ukrytý uvnitř. Část asfaltu tvoří plastový odpad, který by jinak skončil v oceánu nebo na skládce.
Zvláštní je, že velká část použitého plastu pochází z rybolovu. Staré sítě a lana patří k nejnebezpečnějším odpadům v moři, protože se v nich zachytávají ryby, želvy i ptáci. Navíc se nerozkládají, jen se rozpadají na menší kusy. Právě tyto materiály je ale možné v projektu využít.
Na Havaji už vznikly testovací úseky silnic, kde se sleduje, jak si takový „plastový asfalt“ vede v praxi. Zkoumá se hlavně skutečnost, zda dlouhodobě vydrží zátěž aut a také odolá vlivům počasí. Pro vědce a ekology je podstatné, aby se z materiálu neuvolňovaly drobné plastové částice – takzvané mikroplasty.
Krok k lepšímu nakládání s odpadem
Výsledky, které interpretuje magazín Science News, vypadají povzbudivě. Silnice se chovají podobně jako ty běžné a zatím se neukazuje, že by z nich unikal plast ve větší míře. Zajímavé je i to, že mnohem větší množství mikroplastů v okolí silnic často nepochází přímo z asfaltu, ale z pneumatik aut, které se při jízdě postupně obrušují, což platí pro všechny druhy silnic.
Nicméně ani tento předběžný závěr neznamená, že je vyhráno. Projekt je stále v testovací fázi a vědci zdůrazňují, že je potřeba dlouhodobé sledování. Nikdo zatím přesně neví, jak se takový materiál bude chovat třeba za deset nebo dvacet let, v horku, mrazu nebo při silném zatížení.
Otazníků je víc. Například kolik energie stojí samotné zpracování plastu, nebo jestli má celý proces smysl i ve velkém měřítku. Nejde tedy o univerzální zázračné řešení, ale spíše o jeden z možných způsobů, jak se s problémem plastového odpadu vypořádat lépe než jen jeho ukládáním na skládky.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
