Kříž, coby svátost Boží. Dnes nepopiratelná skutečnost. Za času prvních Ježíšových následovníků, i v dobách raného křesťanství, však kříž symbolizoval běžně užívaný nástroj smrti a utrpení. Původní znak jejich víry byl jiný.
Správný název skupiny? Židé, později Židokřesťané, až skrze výklad Pavla z Tarsu oficiálně vzniklo náboženství nové
Učení Ježíše Nazaretského zprvu představovalo jakousi obrodu judaismu. Ježíš byl Žid a židovskou víru vyznával. Uvědomoval si však přehnaný dogmatismus, složitost a zásadovost tohoto prastarého náboženství. Přišel s určitou formou reformy, která měla judaismu ulehčit, učinit jej dostupnějším a srozumitelnějším i obyčejným lidem. Skupina se svými novátorskými názory sice již vymykala tradičnímu judaismu, stále se ale brali za Židy.
Po Ježíšově ukřižování však nedošlo k rozprášení jeho věrných. Mnozí i nadále ctili jeho památku. Už to nebyli Židé, ale Židokřesťané, neboť Ježíše začali nazývat Kristem. Ježíš byl ztotožněn s dlouho očekávaným mesiášem. Tito věrní následovali především apoštoly Petra a Jakuba.

Hlavně zásluhou Pavla z Tarsu, kterého dějiny začnou nazývat sv. Pavel, a díky jeho novému teologickému výkladu Ježíšovy role, došlo k definitivnímu zbožštění jeho osoby. Ježíšova oběť na kříži v Pavlově pojetí představovala vykoupení lidstva z hříchů. Jeho smrt není koncem ani prohrou, je vítězným začátkem nového věku a odrazem lásky k lidstvu. Ježíš usedl po pravici Boží, coby jeho milovaný Syn. Tímto se jeho následovníci a věřící definitivně vyčlenili z židovské komunity, neboť ta Ježíše, coby mesiáše a Syna Božího nemohla akceptovat. Vzniklo tak náboženství nové, křesťanství.
Zakázaná víra byla v Římské říši těžce trestána. Jak se věřící mezi sebou nenápadně poznávali?
Židovská komunita v Palestině, stejně jako Římská říše, pod jejíž nadvládou byla, tyto nové věřící silně perzekvovala. Následovníci Krista byli stíháni, mučeni a zabíjeni pro svoji víru. Smutným příkladem mohou být pogromy na nově vzniklé křesťanské obci za císaře Nera. Za jeho vlády byli údajně krutě zavražděni i apoštolové Petr a Pavel.
A tak, když se potkal křesťan s osobou, která se prezentovala jako Ježíšův stoupenec, sehl se a namaloval do prachu na zem vlnovku. Jednalo-li se o nepřátelského vyhledávače křesťanů, ten zůstal stát v údivu. Netušil co toto gesto znamená. Skutečný věřící však v pokleku tahem prstu v protisměru nakreslil vlnovku další a tím vytvořil jednoduchý nákres ryby. Toto byl první křesťanský symbol.
Proč ryba?
Ryba měla svůj význam v řadě náboženských kultů před křesťany, své místo našla i v raném křesťanství. Evangelia nabízí řadu pasáží, v nichž Ježíš ve svých podobenstvích, kterými se prostým lidem snažil vysvětlit složité myšlenky, hovoří o rybě či rybářích. Samotným apoštolům například slibuje, že z nich učiní rybáře lidí. To vychází z pragmatismu jeho odvozování, neboť během kázání užíval přirovnání lidem blízkým. Jelikož mnoho jeho následovníků bylo dříve rybáři, a i ostatním byl lov ryb blízkým, šlo o ideální příměr. Ryba se stala symbolikou díky své blízkosti lidem. Nejen ale z toho důvodu.
Slovo ryba lze ztotožnit s řeckým termínem „Ichthys“. To se jeví jako kryptogram, tedy text, který díky některým písmenům obsahuje ukrytou zprávu. Počáteční písmena jsou vykládána jako označení Ježíše: Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel.

Kříž, coby nástroj spásy lidstva. V době bezprostředně po Ježíšově ukřižování nemyslitelné
V dnešních kostelech rybu nenajdeme, všude jsou kříže. Kříž se stal oficiálním symbolem křesťanství, jakožto symbol Ježíšova utrpení a oběti. Nutno ale říct, že bezprostředně po jeho smrti by se kříž jako zástupný znak ujal jen těžko. Neboť ukřižování patřilo k častým trestům, které Římané páchali na Židech. Byl tak odstrašujícím příkladem římské nadvlády, nikoliv symbolem spásy. A tak, jako bychom se těžko modlili ke gilotině či oprátce, ani rané křesťanství nemělo ke kříži kladný vztah.
Ve škole od prof. latiny jsme měl jiný výklad, když se ryba napíše řecky a přečte latinsky zni to jako Ježíš