Kangbashi
Foto: Bert van Dijk, CC BY-NC-SA 2.0, Flickr

Čínská rezidenční čtvrť Kangbashi, která se nachází asi 25 kilometrů východně od města Ordos, pod jehož správu také patří, byla dlouhé roky považována za město duchů. To se nyní postupně mění, avšak za velmi zvláštních okolností.


Ordos leží uprostřed suché a pusté planiny čínské provincie Vnitřní Mongolsko, která je bohatá na zásoby černého uhlí. A právě tento cenný artikl stál za megalomanským projektem státu a sítě developerů. Kangbashi se do povědomí veřejnosti dostalo v roce 2009. Tehdy svět obletěly fotografie a videa prázdných ulic, parků a obrovských obytných domů. Noví nájemníci se ale nehrnuli. Prostory pro přibližně 300 000 Číňanů v roce 2010 obývalo jen 30 000 osob. Proč se moderní velkoryse dimenzované byty, krásná náměstí či dvě umělá jezera nestala lákadlem pro potenciální zájemce? V souvislosti s touto otázkou se vyrojilo několik (někdy až bizarních) teorií.

Související:  Číňané mohli obeplout svět o století dříve než Evropané

Záložní bydlení pro papaláše nebo špatné plánování?

Jedna z konspiračních teorií hovořila o tom, že je Kangbashi jen součástí většího řetězce čínských měst duchů, jejichž primárním cílem je záchrana čínského komunistického vedení před případnou apokalypsou. Peking údajně nařídil vybudování několika takových měst, která by měla v případě války či rozsáhlých povodní sloužit jako nové ubytování pro „vyvolené“.

Další teorie, proč se lidé nechtějí do luxusní čtvrti nastěhovat, je daleko prozaičtější a z části určitě pravdivá. Ordos leží ve velmi odlehlé oblasti v blízkosti mongolských hranic. V jeho okolí se nenachází nic jiného než uhelná pole. Místní sice z těžby uhlí mohou pohádkově zbohatnout, ale není to jednoduchý byznys, a tak nekonečné pláně s tisíci těžebními věžemi nelákají hned tak někoho. Okolí je navíc protkáno starými šachtami, kde často dochází ke samovznícení a některé podzemní požáry není možné uhasit. Dolování uhlí v takových podmínkách není zkrátka bezpečné.


Kangbashi
Foto: Bert van Dijk, CC BY-NC-SA 2.0, Flickr

Dalším faktorem, proč se lidé do města nestěhovali, bylo neuvážlivé megalomanské plánování, během něhož místní straníci vůbec nebrali v úvahu nepřitažlivost místa a už vůbec nepočítali se spekulanty, kteří většinu bytů nakoupili jako investici do budoucna. Paradoxně se se stavbou neskončilo ani ve chvíli, kdy bylo jasné, že se noví majitelé bytů do nich stěhovat nehodlají.

Kangbashi se (nedobrovolně) plní rodinami studentů

Nebyla by to země nebeského draka, kdyby si ze situace neuměla najít vlastní cestu. Nejprve se do centra města duchů přestěhovala prestižní střední škola z Ordosu a následovaly ji další neméně významné instituce. V Číně je středoškolský vzdělávací systém velmi konkurenčním prostředím, protože mezi studenty i jejich rodiči panuje litý boj o přijetí na prestižní čínské univerzity. Na ty je ale možné se dostat pouze po absolvování stejně prestižní střední školy.

Úřady v Kangbashi zajistily levné ubytování vyhlášeným učitelům, které následovali studenti. Podmínkou přijetí na místní střední školy totiž není jen přijímací test a výborné výsledky předchozího studia, ale také nutnost vlastnit nemovitost v okrsku školy. Neobvyklá taktika zabrala a město duchů se od přelomu nového desetiletí zaplňuje novými obyvateli lačnícími po vzdělání.

Otázka vzdělávání čínské mládeže je velmi diskutovaným tématem. Děti jsou od vstupu do základní školy pod neustálým drilem a srovnáváním se spolužáky pomocí testů. Už první roky na základní škole určují budoucí dráhu žáka. Některé děti nezvládají tlak okolí ani přehršel domácích úkolů, nad kterými musí trávit veškerý volný čas a často i noční hodiny. Trpí pak nedostatkem spánku či psychickými problémy.
Zdroje: A. Bonnett – Ztracená místa, tajná města a jiné záhady na mapě světa; asia.nikkei.com



Přidat na Seznam.cz
Similar Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.