Dogoni jsou velmi zvláštním národem žijícím v oblasti horského masivu Bandiagara v africké republice Mali. Tento nevelký prostor je zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO a něco kolem 200 000 Dogonů si zde z generace na generaci předává stovky let nejen stále stejný způsob života, ale i jedno velké tajemství.
Tajemný obřad jednou za 50 let
Dogoni věří, že jsou potomci boha Ammu, který pochází z hvězdy, jež nazývají To-Polo. Ústředním motivem a posláním celého jejich života je rituál zvaný Sigi nebo také Sigui. Jde o velice tajemný a pro všechny ostatní zapovězený rituál konající se jednou za 50 let. Dogoni během něj používají desetimetrovou masku hada, která jinak celé desítky let odpočívá v jeskyni, jejíž místo je příslušníkům jiných národů neznámé. Příští obřad má proběhnout v roce 2027. Za šťastného Dogona se považuje ten, který se za život zúčastní dvou obřadů. Poté je brán za zkušeného příslušníka kmene a velkou autoritu.
Obřad podle chování vzdálené dvojhvězdy?
O Dogonech toho moc nevíme. Jejich příslušníci sice mají styky s okolním světem, ale o svém soukromí toho moc neřeknou. Nejvíce informací získal francouzský antropolog Marcel Griaule, který ve 30. a 40. letech minulého století prováděl výzkumy v západní Africe. Získanými poznatky se poté zabývalo několik vědců i pseudovědců. Nejvíce ze všech teorií zaujala hypotéza, kterou formuloval Robert K. G. Temple.
Náboženské zvyky Dogonů vycházejí údajně z chování binární soustavy hvězdy Sirius. Jedná se o systém dvou hvězd, které obíhají kolem společného těžiště. Sirus B oběhne Sirus A jednou za 50 let, tedy za stejnou dobu, jako je časové rozmezí pro rituál Sigi. Tyto znalosti měli Dogoni získat od starých Egypťanů a ti je zase získali přímo od obyvatel systému Siria, který je od Sluneční soustavy vzdálen 8,6 let.
Siruis má ještě jednu zvláštnost. Na východní oblohu se vrací vždy před úsvitem v periodě, která trvá 365,25 dní, tedy jen o něco málo více než pozemský rok. Takto se žádná jiná hvězda na obloze nechová. Nicméně k takovému zjištění je potřeba důsledného, přesného a dlouhodobého pozorování a měření, které s technologií, jíž Dogini disponují, není možné. Jak tedy tento národ dospěl k tak přesným znalostem astronomických zákonitostí?
Vysvětlení může být prosté
Někteří badatelé ale dokáží dogonskou záhadu celkem uspokojivě vysvětlit. Od antropologů se můžeme dozvědět, že se tento národ vyhýbá jakýmkoliv sporům a raději vše odsouhlasí. Jejich kontakty s bělochy jsou od začátku 20. století stále častější a když v jeho druhé polovině přinesl Griaule informace o rituálu opakujícím se po dlouhých padesáti letech, chytlo se této zvláštnosti mnoho pseudoatropologů, včetně Roberta Templa. Žádný vědecký výzkum z posledních let u Dogonů neobjevil stopy po přístrojích ani po astronomických vědomostech.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením je tedy manipulace. Dogoni totiž raději odsouhlasí podsouvaná fakta hledačů senzací, než aby odporovali nebo cokoliv vysvětlovali. Asi nejvýstižněji tuto „záhadu“ popsal v roce 1979 Carl Sagan. Podle něj příslušníci tohoto národa sotva vědí, že má Saturn prstence, a tak jejich znalosti pravděpodobně pocházejí z evropských, nikoli mimozemských zdrojů. Stejně tak se k dogonské „záhadě“ staví český klub skeptiků Sysifos. Ti tvrdí, že se jejich znalosti dají vysvětlit přirozeným způsobem a není nutné se odvolávat na návštěvu mimozemšťanů.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
