Ve škole se učíme, že v roce 1492 doplul Kryštof Kolumbus se svojí flotilou k břehům Severní Ameriky a objevil tak Nový svět. Ještě před ním tam byli Vikingové, kteří podnikali výpravy z Grónska do dnešní Kanady. Jenže obě výpravy se na svých cestách do neznáma setkaly s domorodci, kteří Ameriku „objevili“ dávno před nimi.
Je jisté, že výpravy Vikingů a hlavně objevitelské cesty Kryštofa Kolumba znamenaly pro Evropu zlomové dějinné okamžiky. Svět se pro Evropany najednou opět zvětšil a tendence po podmanění si nově dosaženého území vyústila v postupné vyhlazování domorodého obyvatelstva i krutou otrokářskou praxi. Pokud ale vezmeme v úvahu, že se člověk vyvinul v Africe, pak se rodilí Severoameričané také nějak museli na kontinent dostat. Vikingové a Kolumbus tak nenarazili na absolutní cizince, ale na potomky svých dávných předků.
Asijská cesta
Většina vědců je přesvědčena, že migrace lidí do Ameriky probíhala suchou cestou přes zaniklou pevninu známou jako Beringie. Ta zahrnovala oblast dnešního Beringova průlivu a spojovala Aljašku a Sibiř. Někteří badatelé tvrdí, že k prvnímu vstupu na severoamerickou půdu mohlo dojít už před 50 000 lety a poté následovalo několik migračních vln. Je také možné, že se první lidé do Ameriky dostali přes mělčinu mezi Asií a Amerikou. Tehdy byla hladina oceánu o něco nižší než dnes, protože mnoho vody bylo vázáno v ledovcích. To je i důvod, proč vznikla Beringie. Voda se stále přeměňovala v led a hladina se snižovala. Po konci doby ledové se hladina oceánu opět zvýšila. To už ale lidé migrovali po celé Americe.
Důvodem přirozené migrace z Asie do Ameriky byla především potrava. Společně s lidmi putovali na jiný kontinent také losi. Během dlouhých tisíciletí se původní Asiaté začali geneticky lišit od svých předků a kvůli zaplavení Beringie se už nemohli vracet zpět na Sibiř. Po konci jedné fáze doby ledové se lidem otevřela cesta na jih, kde asi před 32 000 lety roztály ledové příkrovy Skalnatých hor a nastala tak relativně rychlá expanze lidí na celý kontinent až k Ohňové zemi. Poté se znovu ochladilo a k podobné situaci mohlo znovu dojít asi před 10 000 lety. Jisté je, že lidé měli podmaněný celý kontinent již před 15 000 lety, protože z této doby pocházejí nejranější archeologické nálezy v Patagonii, tedy na úplném jihu Jižní Ameriky.
K těmto výzkumům přispěl velkou mírou humpolecký rodák Aleš Hrdlička (1869). Ten ve třinácti letech emigroval s rodiči do Spojených států, kde vystudoval medicínu. Oslovil ho však tehdy velmi mladý obor, antropologie. Během svých pozdějších cest po světě nasbíral mnoho vědeckého materiálu, po jehož zkoumání představil tři všeobecné zákony šíření lidstva (ve směru nejmenšího odporu, ve směru největších slibností, útlakem).
Další možné cesty
Paralelně mohli lidé osidlovat americký kontinent i z moře, když migrovali mezi tichomořskými ostrovy a přicházeli tak na kontinent z východu. Migrace to nebyla nikterak masivní, ale není vyloučeno, že jsou právě tito dávní mořeplavci skutečnými objeviteli Ameriky. Někteří vědci připouštějí, že první kolonizace Severní Ameriky mohla proběhnou i přes Atlantik.
Nakonec je možné, že naši dávní předci dosáhli Ameriky ještě dříve. Ale čím hlubší minulost zkoumáme, tím méně důkazů nalézáme. Ať to bylo tak či onak, jisté je, že prvenství v tomto objevu patří bezejmenným migrantům, kteří v podstatě ani netušili, že něco objevují.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
