Autostop v minulosti a dnes: jak se stopování v průběhu dějin vyvíjelo až do současné digitální podoby

Je tomu přibližně sto let, co lidstvo objevilo kouzlo autostopu. Jak to vše začalo a jak se společné cestování s neznámými lidmi v průběhu času vyvíjelo? Co nám spolujízda mohla poskytnout v minulosti a co nám nabízí dnes? Pojďme se společně podívat po stopách nejzajímavějších okamžiků tohoto typu cestování.

Počátky stopování

Počátky stopování spadají do období první světové války, v jejímž průběhu jej využívali především britští vojáci a zdravotní sestry na území Francie.

K jeho velkému rozmachu pak došlo během Velké hospodářské krize, jež propukla v roce 1929 v důsledku propadu akcií na americké burze. V tomto období bylo stopování ve Spojených státech amerických dokonce podporováno vládou. Údajně zde mělo v roce 1937 s autostopem zkušenosti deset procent obyvatel. Po skončení krize, v druhé polovině 30. let, však bylo z bezpečnostních důvodů stopování v některých státech USA zakázáno.

Ve Velké Británii byl i poté autostop ještě nějakou dobu velmi oblíbený. Během druhé světové války bylo téměř občanskou povinností vzít do auta stopaře.

Autostop ve 2. polovině 20. století

Stopování opět velmi získalo na oblibě během 50. let 20. století. V této době vzniklo v USA beatnické hnutí, jež se stavělo do opozice vůči tehdejším zvyklostem. Beatnici žili bohémským životem na cestách a trávili značné množství času experimentováním s alkoholem a drogami.

Hlavním představitelem tohoto hnutí byl proslulý Jack Kerouac, jenž svým autobiografickým dílem Na cestě, popisujícím své toulky po světě, inspiroval tisíce mladých lidí. Samotné stopování v tomto díle popisoval jako ohromující nízkonákladové dobrodružství překypující novými zážitky a lidmi.

Beatová generace dala následně v 60. letech vzniknout hippies neboli “květinovému hnutí“, jež v životě člověka dávalo důraz na mír, lásku, svobodu a přátelství. Hippies, stejně tak jako beatnici, preferovali cestování autostopem.

Moderní spolujízda

Moderní stopování se začalo rozvíjet v 90. letech 20. století, kdy rostl zájem o nezávislé poznávání světa bez účasti cestovních kanceláří.

V současné době již však není spolujízda s neznámými lidmi založena pouze na postávání u silnice se  zdviženým palcem či s připravenou cedulí s názvem požadovaného cíle. Dnes můžeme spolujízdu předem naplánovat prostřednictvím sociálních sítí, portálů či mobilních aplikací zaměřených na společné cestování, přičemž máme možnost s předstihem zjistit informace o spolucestujícím, ceně a dalších podmínkách cesty. Cena spolujízdy je nastavena tak, aby cestující pomohli řidiči pokrýt náklady za cestu, ale aby se zároveň nejednalo o výdělečnou činnost.

Málokdo by si pomyslel, že tato forma cestování není novinkou posledních let. První zmínky o předem plánované spolujízdě s neznámými lidmi byly zaznamenány již v průběhu druhé světové války ve Spojených státech, kdy bylo společné cestování na pracoviště nařízeno vládou. Továrny a společnosti té doby byly odpovědné za zprovoznění nástěnek, pomocí nichž se zaměstnanci mohli domluvit na spolujízdě.

Každý zájemce o nízkonákladové cestování má možnost volby, zda si chce spolujízdu předem naplánovat přes internet či zda raději prožije spontánní dobrodružství při klasickém stopování, během něhož sám předem neví, kam ho spolujízda zavane.