Smíchy umřít se dá jen těžko, ovšem pokud nejste kanibal. V takovém případě tato metafora nabývá konkrétních obrysů. Nepříjemné zkušenosti s nemocí zvanou kuru má papuánský kmen Fore. Vše došlo tak daleko, že jeho příslušníci museli s rituálním pojídáním lidského masa skoncovat.
Zatvrzelá pověrčivost a kruté rituály
Papua-Nová Guinea patří mezi tu hrstku zemí, kde jsou jinde dávno zapomenutá temná tajemství stále zpřítomňována. V hustých lesích místních hor i v podhůří žije více jak tisícovka kmenů, z nichž většina věří v černou magii a čarodějnictví. Zorientovat se v životech a zvycích těchto domorodců, není vůbec jednoduché a o tom, co vše se v tropických lesích může odehrávat, možná nemá ponětí ani samotná vláda. Situaci komplikuje i fakt, že domorodci mluví asi 740 jazyky. Zatrvzelá pověrčivost, rituály a víra ve všemožná božstva je ale bohužel zdrojem krutého násilí, jehož cílem jsou často ti nejslabší.
Poslední kanibalové
Posledním společenstvem, které veřejně přiznávalo rituální kanibalismus, byl papuánský kmen Fore. Jeho příslušníci ještě v první polovině 20. století bez ostychu pojídali lidské maso, a kdyby nepřišla rána v podobě smrtícího onemocnění, zřejmě by se rituálu nevzdali dodnes.
První případy onemocnění kuru se mezi domorodci začaly vyskytovat již na počátku 20. století. Kmeny věřily, že nemoc způsobuje smích, tomu nahrával i její průběh. Onemocnění však mělo jiný zdroj a co víc, ve všech případech vedlo k úmrtí. Zvláštní mimika byla jen jedním z mnoha důsledků nemoci kuru. Pacient nejprve slábl, poté špatně chodil, poslední měsíce života strávil v třesu, koktal a nakonec úplně ztratil intelekt.
Smrt z pojídání lidských mozků
Podle britských vědců, kteří tento kmen zkoumali, byla nemoc důsledkem pojídání lidských mozků. To se později potvrdilo. Pacientův mozek byl napaden poškozenými bílkovinami, takzvanými priony. Ty lidské tělo nedokáže metabolizovat a důsledkem jejich přítomnosti je nezvratná smrt způsobená drastickým poškozením mozku. Pozoruhodné je, že nemoc kuru zabíjela jen ženy a děti. Při bližším zkoumání chování domorodců nakonec vyšlo najevo, že rituálů spojených s pojídáním mozku se dospělí muži nezúčastnili, což ale vedlo k situaci, že některé vesnice byly plné mužů, kterým zoufale chyběly partnerky.
V padesátých letech minulého století papuánské úřady kmeni Furu zakázaly kanibalské praktiky a od té doby se výskyt nemoci začal významně snižovat. Některé údaje hovořily až o dvou procentech postižených. Protože nemoc zabíjela ženy a děti, ocitla se reprodukční schopnost kmene na samé hranici udržení vlastní existence. Dnes je kuru považována za vymýcené onemocnění. Současně vědci u některých příslušníků kmene zjistili, že získali částečnou či úplnou odolnost vůči tomuto onemocnění, což vypovídá o dlouhé tradici rituálního kanibalismu.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
