Malý italský ostrov Lampedusa býval kdysi se svými azurovými zátokami, bílými plážemi a dokonale čirým mořem téměř zapomenutým koutem Středomoří, kam mířili turisté hledající slunce a klid. Dlouhá léta byl vnímán jako zapomenutý ráj, kde život běžel pomalu a podle rytmu moře. Než připlul první člun od afrických břehů.
A právě poloha ostrova se stala jeho požehnáním i prokletím zároveň. Lampedusa totiž leží blíže k Africe než Sicílii. Vzdušnou čarou je to do Tuniska zhruba 100 kilometrů, což je v podstatě srovnatelná vzdálenost jako z Prahy do Plzně. A tak se tento ráj na zemi v posledních letech stal stěžejním bodem na jedné z hlavních migračních tras z Afriky do Evropy.
Přeplněné čluny vyplouvající z Libye či Tuniska míří často právě sem, a to bez ohledu na počasí, stav lodí nebo schopnosti posádek.
Čísla odhalující syrovou realitu
Zlomové momenty v historii ostrova se odehrály zejména v posledních letech, kdy se zde opakovaně ocitlo během několika hodin více lidí, než kolik má ostrov stálých obyvatel. Například V lednu 2024 připlulo k ostrovu během tří dnů více než 7 000 osob ze subsaharské Afriky. Přijímací zařízení pro migranty bylo přitom původně dimenzované pro 850 osob. Lampedusa se tak v podstatě dostala do stavu permanentního nouzového režimu. Místní infrastruktura, zdravotnictví i bezpečnostní složky fungují často na hraně možností a běžný život obyvatel se přizpůsobuje situaci, kterou nemají šanci ovlivnit.
Pro zdejší obyvatele, kterých je něco přes šest tisíc, znamená migrace zásadní proměnu každodenního života a v podstatě i ekonomickou tragédii. Turistická sezóna zde už dávno není jako dřív, některé části ostrova jsou spojovány spíše s humanitární krizí než s dovolenou. Turisté se na Lampedusu bojí jezdit a místní rybáři, lékaři i podnikatelé se ocitají tváří v tvář zmaru.
Statistiky z posledních dvou let ukazují, jak dramaticky vzrostl počet migrantů. V roce 2024 dorazilo na Lampedusu přibližně 46 tisíc migrantů na zhruba více než tisícovce lodí. V loňském roce bylo ještě hůře, a to i přes evropské snahy o řízenější přístup. Od ledna do října připlulo do Itálie dle statistik Rady pro lidská práva více než 53 tisíc osob, z nichž velká část opět doplula na Lampedusu.
Středozemní moře v okolí Lampedusy patří dlouhodobě k nejnebezpečnějším migračním trasám na světě. Převrácené lodě, desítky mrtvých a pohřešovaných a záchranné operace – to vše se v posledních letech opakuje s bolestnou pravidelností. Přestože svět tyto události sleduje už více než dekádu, scénář se moc nemění. Podle Mezinárodní organizace pro migraci od roku 2014 zemřelo nebo zmizelo ve Středozemním moři přes 30 tisíc lidí během pokusů překročit moře směrem k Evropě. Lidé z Afriky toto riziko podstupují, přestože si nebezpečnost cesty přes moře uvědomují.
Tato čísla ilustrují širší kontext migrační krize, která není výlučně „problémem Lampedusy“, ale celého evropského prostoru. Přesto zdejší situace často slouží jako barometr celkové politiky Evropské unie a problému zvaném migrace.
Symbol evropského dilematu
Lampedusa se stala symbolem evropského selhání i solidarity zároveň. Pro uprchlíky představuje naději na nový začátek, pro humanitární organizace místo, kde se snaží zachraňovat životy a pro politiky nepříjemné připomenutí, že migrace není žádný abstraktní pojem, ale stojí za ním konkrétní lidské osudy. Ostrov tak dnes nese tíhu rozhodnutí, která se odehrávají stovky kilometrů daleko.
Lampedusa zůstává krásným místem s jedinečnou přírodou. Její obraz se však navždy změnil. Pro cestovatele už není jen cílem dovolené, ale také místem, kde si Evropa nastavuje zrcadlo, které je stále temnější.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
