Bílá kůže, červené oči a citlivost na sluneční světlo. Kdepak, nemluvíme o upírech, ale o albinismu – o genetické mutaci, při které lidem či zvířatům chybí barevný pigment zvaný melanin. Většina tvorů s touto poruchou vypadá přesně tak, jak jsme právě popsali. Avšak jsou i výjimky. Viděli jste třeba žvýkačkově růžového delfína? Právě tak totiž delfíni s albinismem vypadají.
Světle růžová uprostřed jinak temných vod
Jak uvádí National Geographic, žvýkačkově zbarvený delfín byl poprvé spatřen roku 2007 v americké řece Calcasieu. Samozřejmě to netrvalo dlouho a fotografie růžového kytovce zaplavily sociální sítě. Velmi brzy získal delfín také výstižné jméno – Pinky. Zpočátku nebylo úplně jasné, co jeho zvláštní zbarvení způsobilo, nicméně vědci brzy přišli s vysvětlením.
Načervenalé oči a světlá kůže koneckonců docela jasně ukazovaly na albinismus. Jak je ale možné, že delfín není bílý jako většina albínských tvorů? Odpověď je jednoduchá – přes jeho velmi bledou kůži zkrátka prosvítají krevní cévy. Červená krev tak společně s bílou kůží vytváří odstín růžové. Ze stejného důvodu jsou také oči albínů červené – kvůli absenci pigmentu v nich je zkrátka vidět barva krevních cév.
Ono vlastně ani to růžové zbarvení albínů není nijak zvláštní. I jiní tvorové s albinismem mohou mít kůži lehce zbarvenou dorůžova. Nicméně tak jasně žvýkačkově růžová barva, jakou můžeme vidět u albínských delfínů, je poměrně nezvyklá.
Vidět albína v přírodě je vzácnost
Albinismus vzniká, když organismu schází enzym zodpovědný za tvorbu melaninu. Ten pak tělo vytváří jen ve velmi malém množství, nebo zkrátka vůbec. Obvykle je to dáno geneticky – když se sejdou dva rodiče s konkrétní mutací ve stejném genu, tak dojde ke zplození albína.
Albinismus se však neprojevuje jen svým typickým vzhledem. Často jsou s ním spojeny i další komplikace jako potíže se zrakem či snížená odolnost vůči slunečnímu záření. Melanin totiž hraje v obou těchto věcech poměrně významnou roli. Nemluvě o tom, že albínská zvířata jsou prakticky zářícím terčem pro predátory. Rodiče albínských zvířat se mnohdy odmítnou o své albínské potomky starat a zkrátka je nechají zemřít. Vědí totiž, že by v přírodě stejně nedokázali přežít.
Z toho důvodu je velmi vzácné vidět albína ve volné přírodě – a to včetně našeho Pinkyho, který dnes žije již neuvěřitelných 16 let.
Přijdou další růžoví delfíni?
Podle některých zdrojů byl Pinky později zpozorován při páření, což vedlo k domněnce, že jde pravděpodobně o samici a mohla by přinést své vlastní růžové potomky. To je však poněkud nepravděpodobné. Musela by se totiž spářit s jiným albínem, nebo alespoň s delfínem s výše zmíněnou mutací v genu. I v tomto případě by však byla pouze 50% šance, že potomek bude albín.
Copywriterka, která se věnuje psaní na částečný úvazek od roku 2020. Studuje český jazyk a literaturu na VŠ, aby se jednoho dne mohla tvorbě textů věnovat naplno. Zajímá se o různá tajemná či pozoruhodná místa na zemi, o která se pak s radostí dělí se čtenáři. Jelikož má za sebou také zdravotnické vzdělání, věnuje se i tématům první pomoci.
