Na tichomořském ostrově Yap dodnes funguje jeden z nejpozoruhodnějších platebních systémů v historii lidstva. Místní obyvatelé zde po staletí používají jako platidlo kamenné disky zvané rai, přičemž některé z nich dosahují obrovských rozměrů. Že s nimi nelze manipulovat a už vůbec je není možné nosit po kapsách? Nevadí, rai totiž nejsou klasickým oběživem, ale představují symbol důvěry a společenského statutu. Zároveň v sobě uchovávají staré příběhy.
Peníze, které nikdo nenosí v kapse
Rai jsou kamenné disky vytesané z vápence a často s otvorem uprostřed tak, aby se daly snadněji přenášet na kládách. Existují samozřejmě i malé „kapesní“ varianty s průměrem jen několik málo centimetrů, ale ty skutečně vzácné jednotlivec neunese. Největší dochovaný exemplář totiž měří přes 3,5 metru v průměru a váží 4 tuny.
S takovým platidlem lze jen těžko počítat v běžném obchodním styku. Jenže obyvatelé ostrova Yap v Mikronésii si s touto obtíží poradili velmi moderně. Převod vlastnictví rai probíhá pouze symbolicky, což je vzhledem k malé ploše ostrova praktické. Když si například někdo koupí dům či věno, všichni ve vesnici se dozvědí, že daný kámen od určitého okamžiku patří jinému člověku, aniž by opustil původní místo. Fyzický přesun tak není nutný, tou pravou hodnotou, kterou v sobě kámen nese, je společenský konsenzus. V přeneseném smyslu lze rai dokonce přirovnat k principu veřejného účetnictví – podobně jako moderní blockchain.
Hodnota rai se měří událostmi
Samotný kámen rai sám o sobě nemá žádnou praktickou hodnotu, v minulosti nelákal vykořisťovatele třeba jako tomu bylo u zlata a jiných cenných komodit. Ostrované každý kus oceňují pomocí příběhu, stěžejní je místo, kde byl nerost vytěžen, ale také to, jak náročná byla jeho doprava (proto kroužek uprostřed). Na hodnotě přidávají i nečekané události, třeba kolik lidí zemřelo při jeho přepravě. Většímu významu také přispívají jeho vlastníci. Zkrátka čím dramatičtější a bohatší je jeho historie, tím vyšší je i cena.
Většina kamenů rai pochází ze souostroví Palau, jež je vzdáleno přes 400 km jižně. Tam se těžily a tesaly. Jejich přeprava na kánoích nebo vorech byla mimořádně náročná a nebezpečná a mnoho z nich skončilo na dně oceánu. Kameny, které cestu přežily, byly považovány za výjimečné. Dokonce i některé exempláře ležící na dně moře jsou rovněž uznávány, přestože je nikdo neviděl staletí.
Přetvoření příběhové ekonomiky
S příchodem Evropanů se hodnota rai výrazně snížila. Kolonisté způsobili jakousi inflaci rai. Místním obyvatelům totiž poskytli nástroje, které umožnili jednodušší a rychlejší výrobu kamenů, stejně tak jako jejich přepravu. Za novými rai tak už nestály neobyčejné příběhy, ale prosté řezání a tesání. Navíc kamenů bylo najednou více a staly se dostupnější. Proto se s jejich výrobou na počátku 20. století přestalo.
V současnosti existuje jen na Yapu zhruba 6000 rai, další jsou k vidění v muzeích po celém světě. Na ostrově však stále zůstávají kulturním fenoménem. Tyto kamenné disky jsou používány při slavnostních událostech, dědických sporech a nebo jako dary. V běžném obchodě je nahradily americké dolary.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
