poprava
Exekuce na dobové malbě. Zdroj: Volné dílo

Jeden z rohů londýnského Hyde Parku je proslulý jako takzvaný Speakers’ Corner, tedy místo, kde může každý veřejně promluvit a debatovat na jakékoliv téma. Toto právo je dokonce ustanoveno v zákoně. Ještě počátkem 20. století takových rohů existovalo několik. Zůstal jen ten nejslavnější a právě u něj se v minulosti odehrálo mnoho velkých debat i demonstrací. V nejdávnější historii zde ale měli právo mluvit jen trestanci odsouzeni na smrt. A pro Londýňany to byla velkolepá podívaná.


Padesát tisíc oběšenců na stromě i na šibenicích

Jen kousek od dnešního Speakers’ Corner stálo od 12. století popraviště a až do jeho přesunutí do londýnské věznice v roce 1759 zde zemřelo na padesát tisíc zločinců nebo jinak nepohodlných občanů. Každý odsouzený mohl před popravou promluvit k lidu. A nebyla to řeč jen pro několik desítek zvědavců. Popravám, které sledovaly tisíce lidí, se časem začalo říkat tyburnský trh. Na místě se prodávalo jídlo a pití a za sledování popravy se platilo. Místa s nejlepším výhledem stála nejvíce. Budovaly se tribuny, stánky a od 16. století hlavně šibenice, protože se často jednalo o hromadnou popravu.

Související:
Fanatičtí Thugové zavraždili v Indii ve jménu bohyně Kálí miliony lidí

Šibenice v roce 1571 nahradily tyburnský strom, na jehož mohutné větvi se do té doby houpaly tisíce nebožtíků. Obecenstvo nejprve přijalo nové dřevěné konstrukce celkem nelibě, ale houpající se oběšenec svržený z výšky šesti metrů nakonec veřejnost uspokojil. Pro přihlížející to byla zkrátka zajímavější podívaná a tradice šla stranou. Místo, kde strom kdysi stával, je dodnes označeno deskou na chodníku.

Poprava v Tyburnu jako velká událost

Popravovalo se zpravidla v pondělí podle přesně napsaného scénáře. Trestanec byl v neděli ráno doveden do kaple, kde mu kněz vylíčil to, jak byl jeho život ohavný a nicotný. Odsouzený byl při tom obklopen rakvemi, z nichž jedna byla připravena právě jemu. Druhý den byl vězeň převezen na otevřeném voze do Tyburnu. Již samotnou cestu sledovalo mnoho lidí a  odsouzený se mohl cestou rychle posilnit v některém z hostinců. V dějišti popravy pak čekaly doslova davy. Počet lidí samozřejmě závisel na činu, za který byl trestanec odsouzen a také na tom, jak byl “známý”. Před oběšením mohl promluvit k lidu. Tyto řeči byly často velmi očekávané a publikum dychtilo, co vězeň řekne. Často neřekl nic, buďto byl tak vystrašený, že nemohl stát ani mluvit, jindy zase opilý. Někdy ale došlo na dlouhé proslovy, zpravidla náboženského či politického charakteru, které rozpoutaly další debatu.

Celebrita, krasavec a tisíce diváků

Vůbec nejznámějším zločincem, kterému byl v Tyburnu ukončen život, byl dvaadvacetiletý Jack Sheppard. Pověšen byl 16. listopadu 1724 a ve své době byl skutečnou celebritou. Ačkoliv kradl, proslul svými útěky z vězení i dětskou tváří. Jeho oběšení prý přihlíželo 200 000 lidí. Davy přilákala i poprava lupiče Clauda Duvala. Ten byl prý tak krásný, že jeho skon sledovaly tisíce plačících žen. Ty pak také dorazily na jeho pohřeb, který se nesl v podobném duchu.

Související:
Na špatném místě ve špatném čase: město vražd Tijuana

Proslovy veřejnosti byly posledním právem a posledními slovy odsouzeného. Jejich tradice nezmizela ani po přesunutí popraviště do londýnské věznice Newgate. Lidé se na místě scházeli, diskutovali a mluvili tak, jak byli zvyklí. Jen k tomu chyběl ceremoniál. Začínaly zde protestní pochody, demonstrace a recitovali zde amatérští básníci. Od roku 1872 se pak v rohu Hyde Parku mohlo svobodně promlouvat a řečnit o všem, co bylo v mezích zákona. Tato tradice trvá dodnes.

Galerie:

Příprava exekuce na dobové malbě
Zdroje: royalparks.org.uk, historic-uk.com



Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz







Přidat na Seznam.cz
Související