Pluto, přestože již není od roku 2006 klasifikováno jako poslední planeta Sluneční soustavy, pro vědce nepřestává být objektem hodným zkoumání. Díky průletu sondy New Horizons, která Pluto minula v roce 2015, získali planetární geologové zcela nové poznatky zejména o rozmanité krajině a panujícím počasí na této ledové trpasličí planetce. Nejvíce je však zaujala velká prohlubeň, která podle nejnovější studie vědců z University of Central Florida v Orlandu nese znaky supervulkánu.
Kryovulkanismus v temných končinách Sluneční soustavy
Astrogeology na první pohled zaujaly snímky planetky, které sonda z dalekých končin naší Sluneční soustavy zaslala. Očekávali temné a rozmazané obrazy, ale dostali pohlednice světa s rozmanitou krajinou plnou obrovských útesů, roklí a pohoří, která byla zmítána podivuhodným počasím dokládajícím přítomnost vody.
Objevily se dokonce i důkazy o přítomnosti sopek, což až do zmíněného roku 2015 žádný z odborníků nepředpokládal. Sopky na Plutu jsou ale jiné. Skládají se převážně z vodního nebo metanového ledu a kamení a roztavenou horninu zde nahrazuje právě led, což lze nazvat kryovulkanismem. Odborníky ale nejvíce zaujala ledová kaldera o průměru asi 44 kilometrů zvaná Kiladze. Podle nich se jedná o supervulkán, který byl činný z geologického hlediska poměrně nedávno.
Relativně nedávno činný supervulkán
Kiladze je zajímavý útvar zejména pro spektrální vlastnosti vodního ledu, které kontrastují s okolím, jež je složeno převážně z metanového ledu. Vodní led zde nese spektrální signaturu amonné sloučeniny, která byla pozorována i na dvou místech na planetce, kde byl potvrzen výskyt kryovulkanismu. Skutečnost, že by se mohlo jednat o supervulkán, naznačuje velikost i hladkost kaldery, která se tak zdá být vulkanického, nikoli impaktního původu. Vědci se domnívají, že z Kiladze bylo během poslední erupce z nitra Pluta do okolí vyvrženo více než tisíc kilometrů krychlových ledového kryomagmatu.
Zvláštní počasí na Plutu také dává vědcům vodítko k odhadu stáří supersopky. Oběžná dráha Pluta je velmi eliptická, a tak se teplota na povrchu planetky výrazně mění. Neustálé zahřívání a ochlazování způsobuje sublimaci metanového ledu a zvedající se uhlovodíkový opar do atmosféry, který následně padá ve formě hmoty podobné sněhu zpět na povrch. V průběhu miliard let se tak na Plutu vytvořila několikakilometrová vrstva tohoto materiálu. Díky tomuto nánosu lze zjistit, že poslední erupce neproběhla později než před několika málo miliony lety.
Skutečnosti, že Kiladze je opravdu supervulkánem a ne pouhým kráterem, nahrává také fakt, že se v útvaru objevily důkazy o přítomnosti čpavkové vody. Ta se vyskytuje i v okolí menších kryovulkánů na Plutu. Vědci předpokládají, že se pod povrchem planetky nachází významné zásoby vody a čpavku, které si dohromady jako sloučenina prorážejí v teplejším období cestu na povrch.
Potvrdí-li se přítomnost supervulkánu na Plutu, stane se tak rekordmanem co se týče vzdálenosti od Slunce.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
