Drtivý dopad asteroidu Chicxulub znamenal konec dinosauří éry, zároveň však s velkou pravděpodobností zapříčinil vznik dnešního jihoamerického pralesa. Studie provedená vědci z panamského Smithsonian Tropical Research Institute ukazuje na velkou přeměnu oblasti v období před 66 miliony lety.
Carlos Jaramillo a jeho kolegové analyzovali desítky tisíc vzorků listů a zkamenělého pylu ze severní části Jižní Ameriky, které byly datovány do období, jež předcházelo dopadu asteroidu. Stejnou proceduru provedli se vzorky z doby těsně po dopadu. Vědci došli k závěru, že rozmanitost rostlin po dopadu klesla o 45 % a zotavení oblasti trvalo zhruba 6 miliónů let. Okousané zkamenělé listy potvrdily i pokles rozmanitosti hmyzu.
Z původního lesa zmizela většina starých druhů rostlin a kapradin a začala dominovat kvetoucí flora a vysoké rostlinstvo. Dopad asteroidu měl za následek rychlé vyhynutí většiny velký býložravých dinosaurů, kteří kdysi les pošlapávali a spásali. Současně popel, jež se po nárazu usadil na obloze, mohl sloužit jako hnojivo a vytvořil tak půdu bohatou na živiny vhodnou pro krytosemenné rostliny, které začaly nebývale prosperovat.
Současný deštný prales, produkt 66 miliónů let staré události, je kvůli zemědělské půdě kácen extrémně rychlým způsobem. Jeho vznik byl ale pomalý, expanze deštného lesa trvala milióny let až do příchodu moderních lidí. „Nemůžeme les pokácet a myslet si, že zítra zasadíme nové stromy a bude vše v pořádku,“ říká k aktuálnímu stavu pralesa Jaramillo.
Novou studií lze argumentovat proti odlesňování pralesa. Rozmanitost amazonské fauny a flory je symbiózou vznikající na základě jemné rovnováhy, jejíž kořeny jsou miliony let hluboké. Každým poraženým stromem a každým vypáleným metrem čtverečním nenávratně mizí kus skutečné tváře planety Země.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
