Indonéský ostrov Jáva je tropickým rájem, ale i místem, kde textilní společnosti vyrábějí rychlou módu pro celý svět. Důsledky průmyslové výroby jsou nejvíce hmatatelné ve vodě. Nejdelší indonéská řeka Citarum představuje jedno velké pomalu plující smetiště plné plastu, olova, rtuti a arsenu. Voda je natolik jedovatá, že obyvatelům žijícím v blízkosti toku způsobuje obrovské zdravotní potíže. I přes snahu vlády řeku vyčistit se stav říčního koryta nezlepšuje.
Denní dávka tun jedů
Citarum je dlouhodobě považována za jednu z nejznečištěnějších řek na světě. Tok, který byl kdysi považován za tropický ráj, je aktuálně v takovém stavu, že jej lze směle srovnat s peklem. Viditelný odpad plující na hladině je jen špičkou ledovce, co se znečištění týče. Neviditelné toxické látky obsažené ve vodě jsou daleko horším faktorem, který ovlivňuje nejen jakýsi poslední život v řece, ale i v jejím okolí. Podle webu Travel Caribou je denně do Citarum vhazováno 20 tisíc tun odpadu a vypouštěno 340 000 tun odpadních vod s toxickými látkami. Viníkem jsou průmyslové areály v okolí toku, kterých se zde nachází zhruba dva tisíce.
Samozřejmě ne každá z těchto fabrik přikládá ruku k pekelnému dílu, ale ty, které tak dělají, prohlubují nevídanou ekologickou katastrofu, jejíž vliv může pociťovat celý svět, například kvůli nanoplastům a mikroplastům. Tyto mikroskopické plastové částečky objevují vědci poslední roky téměř všude – na pólech nebo v lidské tkáni. Vliv mikroplastů na lidské zdraví dosud není dostatečně prozkoumán, nicméně odborníci upozorňují, že může negativně ovlivňovat například cévy či mozek.
Vraťme se ale k řece. V důsledku její toxicity plavou mezi hromadami odpadků i těla uhynulých zvířat, což ještě zhoršuje „kvalitu“ vody a její zápach. Ten je tak intenzivní, že člověk žijící v Evropě, kde se už ani nesmí prodávat jednorázová plastová brčka, jen stěží nezačne zvracet. Již v roce 2013 byla ve vodě naměřena pěttisíckrát vyšší úroveň fekálních koliformních bakterií, než je bezpečný limit. A to v okolí toku žije zhruba 10 milionů lidí, tedy asi tolik jako všichni obyvatelé Česka.
Život v jedové chýši
Většina lidí žijících v bezprostřední blízkosti zapáchající řeky jsou vesničané nebo obyvatelé chudých příměstských oblastí, kteří jsou paradoxně na toku závislí. Ti zcela nejchudší, jimž se říká „mrchožrouti“, vybírají z vody odpad, který se ještě snaží nějak zpeněžit – zbytky drátů, kusy textilií a vše, co lze jakkoliv využít. Jejich životní úroveň je tak nízká, že někteří z nich v řece loví i poslední přeživší ryby. Deník The Guardian dokonce tvrdí, že ryby z jedovatých vod končí nejen na stolech rodin místních rybářů, ale dostávají se i do hlavního města Indonésie Jakarty.
Oblast při řece je navíc často decimována povodněmi, což ještě více zhoršuje životní situaci místních obyvatel. Mnoho z nich trpí vyrážkami, střevními problémy, dýchacími obtížemi, ale i rakovinou. Ke zvýšenému výskytu zhoubných nádorů přispívá také fakt, že chudina využívá vodu z řeky k praní oblečení, pití a vaření. Stejně tak ji konzumují hospodářská zvířata, případně spásají kontaminovanou trávu při březích. Rýže, která je v okolí pěstována, je také zavlažována amatérsky přečištěnou říční vodou.
Místní obyvatelé ale malou kapkou sami přilévají olej do ohně. Vlastní odpad nemají kam ukládat, a tak jej buď spálí nebo hodí do řeky. Ono se to tak v této oblasti dělalo od pradávna, jenže skladba odpadu se dramaticky změnila, myšlení lidí ne.
Blýská se na lepší časy?
Indonéská vláda se snaží, aby Citarum byla opět čistou řekou. Aktuálně probíhá akce, která by měla řeku do příštího roku dekontaminovat. Operace zahrnuje nejen čistění samotné vody, ale i těžbu toxických sedimentů ze dna a ekologickou osvětu. Továrny už mají zakázáno do vody jedy vypouštět, nicméně podle ekologických aktivistů se tak stále děje skrze systém tajných potrubí. Dalším problémem je údajně úplatkářství, které úředníkům zavírá oči a fabriky tak dál mohou bez obav znečišťovat životní prostředí, mají na to totiž „povolení“. A tak jsou lidé v okolí Citarum stále otravováni a návrat k ráji je zřejmě v nedohlednu.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
