Hieroglyfy byly tak složité, že jim sami Egypťané po čase přestali rozumět. K jejich rozluštění pomohla náhoda

Egyptské hieroglyfy byly vynalezeny asi před 5 000 lety, když došlo ke sjednocení Horního a Dolního Egypta. Vznik tohoto složitého písma asi navždy zůstane záhadou. Staří Egypťané věřili, že hieroglyfy stvořil bůh Thovt a předal je lidem.

Nepřeložitelné písmo?

Systém asi sedmi set znaků byl ale natolik komplikovaný, časově náročný a špatně srozumitelný, že sami Egypťané od něj asi před 3 400 lety upustili a začali používat praktičtější a o něco jednodušší písmo, nejprve démotické, poté takzvané hieratické. Hieroglyfům brzy přestali rozumět i sami Egypťané a tak pomalu upadly v zapomnění.

Jenže touha lidského ducha po poznání minulosti je nezastavitelná a k hieroglyfům se začala obracet pozornost učenců a badatelů z celého světa. Nejeden z nich si na nich vylámal zuby, až se začalo věřit, že je nemožné, aby se je někomu povedlo rozluštit.

První naděje svitla v 17. století, kdy jezuita Athanasius Kircher přišel se senzační zprávou. „Rozluštil jsem jeden hieroglyf,“ hlásal do světa. Ale šlo o planý poplach. Jezuita šel za svým snem tak dlouho, až mu začal věřit, ale zázrak se nekonal. Přesto se tento učenec stal jakýmsi zakladatelem egyptologie a jeho dílo Oedipus Aegyptiacus se stalo celosvětově uznávanou monumentální prací o starém Egyptě.

Pomohl prozíravý Napoleon

Hieroglyfy zůstávaly záhadou. Jejich rozluštění odolávalo všem jazykovědným metodám a jediné, co by vědcům mohlo pomoci, by byl slovník. A ten se skutečně našel! Tedy ne doslova, ale nalezená deska, kterou v roce 1799 objevila Napoleonova výprava při válečném tažení do Egypta, skutečně obsahovala klíč vedoucí k porozumění a rozluštění hieroglyfům. Napoleon byl prozíravý člověk a tažení se kromě armády zúčastnila i skupina historiků, jejímž úkolem bylo studium kultury starého Egypta.

Kus černé desky vykopané ze skály později vešel ve známost jako Rossettská deska a její jedinečnost tkví v tom, že je na ní vyryt text ve třech druzích písma. V řeckém, ve starých hieroglyfech a v novějším egyptském písmu. Při srovnání řečtiny a egyptského zápisu se ukázalo, že jde o stejný text, jen v jiných jazycích. Díky této nápovědě dokázal v roce 1822 francouzský egyptolog Jean-François Champollion odkrýt tajemství dávno zapomenutých hieroglyfů. Práce to nebyla jednoduchá, srovnával písma ve všech třech jazycích, až nakonec dešifroval zápis o dynastii Ptolemaiovců. Na základě dešifrovaných znaků odhalil i význam dalších hieroglyfů.

Část textu z Rossettské desky

Za vlády mladého – který získal království od svého otce – pána korun, slavného, který založil Egypt, a je zbožný k Bohům, nadřazený svým nepřátelům, a kdo obnovil civilizovaný život lidí, pána Třicetiletého Svátku, dokonce jako Hephaista velkého; krále podobného Slunci, velkého krále horní a dolní země, potomka Bohů Philopatores, jediného koho Hephaistos schválil, kterému Slunce věnovalo vítězství, živoucí obraz Dia, syna Slunce, Ptolemaia, na věky milovaného Ptah, v devátém roce, kdy Aëtus, syn Aëtuse, byl kněz Alexandra.