oáza

Oázy jsou jako ostrovy v moři, jejichž obyvatelé, pokud nemají patřičné znalosti nebo technologii, žijí uzavřeni na přírodou vymezeném prostoru. Jako dávní mořeplavci, kteří opustili souš a vydali se napříč mořem, i afričtí domorodci kdysi vkročili do vyprahlé pouště a osídlili bohaté oázy obklopené rozpáleným pískem.


Pradávná útočiště uprostřed pekelné Sahary

Stopy o osídlení v egyptské Západní poušti dokazují, že oázy, které jsou vzdálené stovky kilometrů od Nilu i Středozemního moře, byly obydleny již v době kamenné. Tehdejší obyvatelé byli Saharou odříznuti od veškerého světa a nepoznali vznik dávných říší, včetně starověkého Egypta. Staří Egypťané se do pouště také nevydávali. Jednak předpokládali, že nehostinná krajina nenabízí nic, co by stálo za riskování vlastního života a také věřili, že poušť obývá Usir, král podsvětní říše a bůh zemřelých.

Nakonec však oázy a horké prameny uprostřed Sahary Egypťanům neunikly. Dnes jsou tato místa spjata především s beduíny, kteří přivykli na kočovný život v poušti a považují ji za svou domovinu. Oázy jsou jejich útočištěm i zdrojem obživy. Typický beduín je v představě Evropana ovinut hávem a poušť překonává na hřbetě velblouda, to však není zcela pravda. Velbloudy vlastní větší kmeny, ale můžete narazit i na nomády s kozami či ovcemi a jejich oděv se také může lišit od pouštních můžu z filmu.

Touha po dobrodružství či bohatství často přinášela smrt

Bohatství oáz spočívá ve fauně a floře, která je v těchto místech velmi bohatá a rozmanitá. Zároveň se v oázách vyskytují polodrahokamy, což byl magnet pro dobrodruhy, kteří se do pouště vydávali za vidinou rychlého zbohatnutí. Často ale místo rychlého bohatství brzy zemřeli, a to i přesto, že se vydávali do Sahary s karavanou vedenou muži znalými pouště. Extrémní horko nebo extrémní sucho a nemoci dokáží člověka žijícího v mírném pásu pěkně potrápit. Přesto putování pouští a návštěva oáz stále láká dobrodruhy z celého světa. Jejich cílovým bodem je egyptská Západní poušť. V dnešní moderní době je naštěstí situace jiná než v časech, kdy byla Západní poušť poměrně neprobádaným územím. Zlom v poznání a ve zmapování této pouště nastal mezi 19. a 20. stoletím, zejména zásluhou cestovatele Fréderica Cailliauda a archeologa Ahmeda Fachry.

Výprava za oázami dnes

V současnosti pro Egypt stále platí, že je turisty vyhledáván především pro pobyt u Rudého moře a kvůli pohledu na famózní pyramidy a Sfingu. Většinu země však pokrývá poušť a ti, kteří si chtějí vyzkoušet pohled na pouštní krajinu ze hřbetu velblouda, nebo se kochat nočním nebem plným hvězd, které je nad pouští nesrovnatelně krásnější než kdekoliv v Evropě, míří právě sem. Cesta do oáz je dnes komfortnější a díky automobilům, telefonům a předpovědi počasí daleko bezpečnější.

Návštěvu pouště doporučujeme spíše v zimních měsících, kdy je přes den příjemných 20 – 25 °C, i když slunce dokáže spálit i 1. ledna. V noci vás ale může dokonce překvapit mrazík. Pokud byste se odvážili vstoupit do nitra Egypta v létě, počítejte s teplotou kolem 45 °C.

Pokud vyrazíte za poznáním oáz Západní pouště, objevíte méně známou tvář Egypta, jež je ukryta v zeleni obklopené téměř vroucím pískem. Obyvatelé oáz žijí pomalu a turisty rádi vidí, jsou totiž jedním z významných zdrojů jejich obživy. Kromě dávných staveb, studní, kaváren, trhů a všudypřítomných datlovníků zde narazíte i na hotely. Největší a nejznámější oázou je Dakhla, následuje ji rozlehlá oáza Kharga a mnoho dalších větších i menších pouštních ostrůvků, z nichž stojí za vyjmenování oázy Al Fayum, Al Bahariya či Siwa.

Galerie:

Dakhla




Další čtení