Malé dřevěné domky u pobřeží, které často září všemožnými barvami, zde skýtají téměř pohádkový pohled. Okolní krajina je zde bez stromů. Jen sem tam mezi kameny prorůstá tráva a výjimečně i malé keříky. Po modré mořské hladině bloudí ledové kry a vše působí naprosto klidným dojmem. Takové je krátké a pro Středoevropana velmi chladné léto na největším ostrově světa, Grónsku.
Krása severu, letní romantika a zimní deprese
V nejseverněji položeném kraji Avannaata nevyšplhají průměrné letní teploty nad 10° Celsia. Slunce zde v noci zajde jen na několik krátkých okamžiků a obyvatelé malých osad se snaží z tohoto krátkého přívětivého období vytěžit maximum. Po období dlouhé zimy a tmy je místní léto jak z pohádky. Severská drsná krása stále ještě ukazuje přírodu v nejryzejší formě a to, že se nacházíte ve 21. století, poznáte pouze podle lodí, několika málo automobilů a samozřejmě podle mobilních telefonů, které místní obyvatelé milují.
Globální oteplování ale dorazilo i sem. Místní se obávají tání ledu i zvýšení hladiny světových moří. Inuité jsou s ledem jedno tělo, jedna duše. Jsou závislí na rybolovu a život v drsných podmínkách zvládají snadněji než turisté, kteří do Grónska vyrážejí za jeho úchvatnou krásou. Nejsevernější osady však ani turismus zatím nezasáhl tak silně jako třeba hlavní město Nuuk. Cesta do kraje Avannaata je dlouhá a hlavně nákladná. Automobilem se tam nedostanete, a tak jsou pouze dvě možnosti – po vodě nebo vzduchem.
Za krásou bavených domků stojí především jejich praktické využití. Ve sněhu a mrazu jsou výrazné barvy nejlépe vidět a i samotní domorodci zkrátka potřebují viditelné orientační body. K tomu si domyslete tmu v zimě a rázem se může stát, že nevíte, kde přesně stojíte. Dlouhé grónské zimy jsou ale strašákem i pro místní. V Grónsku si během nich sáhne na vlastní život mnoho lidí. Inuité často propadají depresím, alkoholu a dalším návykovým látkám. Krátká letní krása si vybírá daň v podobě kruté zimy, která se podepisuje pod narušenou psychikou místních obyvatel.
Česká stopa na dalekém severu
V kraji Avannaata jsou pouze tři města s více jak tisícovkou obyvatel. Přesto hlavní a největší osada Ilulissat, která má zhruba 4600 obyvatel, patří mezi největší města Grónska. Ilulissat znamená v dánštině Jakobův přístav a jeho historie je na grónské poměry celkem dlouhá. Založil jej roku 1741 Jakub Severin v místech bývalé eskymácké vesnice. Zakladatel byl potomkem českých vystěhovalců, a tak můžeme prohlásit, že české kořeny sahají až do takto vzdálených končin světa.
Nej drsného kraje Avannaata
V nejsevernějším městě kraje, které nese krkolomný název Qaanaaq, lze narazit na jeden grónský prim. Městu dominuje rozhlasový stožár, který měří 378 m a jedná se o nejvyšší stavbu Grónska. Dalším nej kraje a i celého Grónska je honosné městečko Upernavik. Žije zde asi 1050 obyvatel a jedná se o nejsevernější město ostrova. Na světě je to pak čtvrté nejsevernější místo nad tisíc obyvatel. Otázkou je, jak dlouho tomu zůstane, protože stejně tak jako ve většině grónských osad, i zde obyvatelé ubývají. Mladí obyvatelé Grónska se stěhují především do hlavního města Nuuk, kde vyhlíží lepší a modernější život.
Podívejte se na romantickou nádheru drsného kraje Avannaata v galerii.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
