Citrusy i v našich končinách považujeme za naprostou samozřejmost. Třeba mandarinky nosí v prosinci s oblibou dětem Mikuláš a nikdo se nad tím nepozastavuje. Citrusové plody mají totiž s lidskou evolucí mnoho společného. I když to může znít trochu nadneseně, jeden bez druhého by totiž přežívali mnohem obtížněji.
Bez céčka jsou kurděje, bez lidí nejsou pomeranče
Citrusy, které dnes běžně konzumujeme, mají za sebou celkem pestrý evoluční příběh, jenž je spojený s námi všemi. Odráží totiž naše vlastní dějiny, během nichž jsme se jako lidé dokázali přizpůsobovat novému prostředí, stejně tak jako tyto plody, které jsme si brali s sebou.
Pomeranče, citrony, mandarinky, grapefruity nebo limetky jsou významný zdrojem vitamínu C, bez kterého by se naše tělo neobešlo. Přitom v hluboké minulosti tomu bylo jinak. Naši předci ale ztratili schopnost produkovat vitamín C v těle kvůli genetické mutaci, ke které došlo před miliony let. Tento defekt měl za důsledek ztrátu funkční verze genu GULO (L-gulonolaktonoxidáza), jenž je potřebný pro syntézu vitamínu C. Jenže nedostatek „céčka“ způsobuje kromě horší imunity i nepříjemné kurděje, a tak lidé instinktivně začali jíst stravu bohatší na vitamín C, která je pro nás jeho jediným zdrojem.
V historii hrál vitamín C, respektive jeho nedostatek, významnou roli během dlouhých objevitelských výprav po moři. Nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny vedl ke zdravotním problémům posádek. Kurděje se projevují krvácením z dásní a nehtů, ale samozřejmě mohou vést i ke smrti.
Ztráta genu GULO tedy měla výrazný vliv na vývoj lidského jídelníčku a kulturních zvyklostí spojených s pěstováním a konzumací citrusů. Lidé začali toto ovoce cíleně pěstovat a šlechtit. Opět se ale vrátíme do hluboké minulosti.
První citrusy bychom možná nepoznali, ale jen díky nim si dnes můžeme vychutnat třeba klementinku
Původní citrusy se velmi lišily od těch, které známe dnes. Divoce rostoucí prapředci našich lahodných pomerančů a krásně kyselých citronů pocházejí z jihovýchodní Asie, konkrétně z regionu kolem řeky Mekong. Šlo o velmi malé plody s tvrdou kůrou, jejichž chuť byla hořká nebo extrémně kyselá. Dužiny navíc bylo méně než slupky. Za prapředky dnešních citrusů lze považovat cedráty (Citrus medica), pomela (Citrus maxima) a mandarinky (Citrus reticulata). Původní cedrát měl velmi tlustou kůru a hodně kyselé dužiny, pomelo bylo sice na tehdejší poměry velké, ale mělo hořkou chuť. Mandarinka, kterou dnes milují hlavně děti pro její sladkost, byla mnohem menší (asi jako třešeň) a její chuť také nebyla natolik výrazná.
Kultivace citrusů začala právě v jihovýchodní Asii dávno před počátkem našeho letopočtu. Do Evropy se dostaly první kyselé cedráty ještě v Antice díky výpadům Alexandra Velikého na východ. Později na starý kontinent mířily i vyšlechtěné citrony a hořké pomeranče. Do té doby se lidé v Evropě museli obejít s jinými druhy vitamínu C, který se samozřejmě vyskytuje i v dalším ovoci a zelenině. Většinou ne však v tak významném množství.
Expanze citrusů do Evropy pak probíhala ve středověku zejména díky Maurům. Na konci středověku pak kultivací začaly vznikat i sladší plody, hlavně oblíbené pomeranče. Za nejhojnější zdroj vitamínu C byly ale považovány citrony, které se celé nebo vymačkané v obrovském množství nakládaly na daleké výpravy námořníkům. Nikdo totiž nechtěl kurděje. I díky těmto plavbám se citrusy dostaly do obou Amerik.
Zatímco se citrusy šířily, lidé se učili nové techniky pěstování, obchodování a zpracování těchto plodů. Vznikly třeba grapefruity a limetky, které začaly putovat ke konzumentům na východ, tedy do původní domoviny pracitrusů. Opačným směrem pak až v 19. století mířily mandarinky v takové podobě, jaké je známe dnes. V Evropě z nich byly vyšlechtěny šťavnaté a dobře loupatelné klementinky.
Neoddělitená evoluční cesta
Evoluční adaptace citrusů, zejména jejich schopnost přežívat v různých klimatických podmínkách, jejich obrovský chuťový rozsah zahrnující sladké, hořké i kyselé a především pak výborné výnosy při pěstování paralelně odráží lidskou snahu o přežití a adaptaci. Lidé a citrusy tak vytvářejí jakýsi evoluční tandem. Naše potřeba rozšiřovat a pěstovat nové zdroje potravy vedla k tomu, že citrusy přežily a prosperují i daleko od svého původního domova. Jejich cesta je zkrátka neoddělitelně spjata s námi – a to nejen v biologickém smyslu, ale i kulturním a historickém.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
