Když zapadne slunce nad zalesněnými oblastmi amerického Ohia, mnozí místní prý raději nevyrážejí na toulky do hlubin lesů. Nebojí se ale divoké zvěře. Důvodem je jedna z dost možná nejzáhadnějších legend amerického Středozápadu, jíž je příběh o Melon Heads – melounových dětech s nepřirozeně velkými a hladkými hlavami, které se podle vyprávění skrývají v opuštěných chatkách, hlubokých roklích a starých lesních cestách. Že tohle všechno zní jako výplod čisté fantazie? Možná ano, ale kořeny legendy jsou natolik temné, že stojí za to se s ní seznámit.
Výsledek nepovedeného pokumsu nebo výmysl?
Podle nejrozšířenější verze příběhu sahá počátek celé záhady k postavě jistého doktora Crowa. Ten měl v první polovině 20. století žít poblíž města Kirtland. O Crowovi existuje jen málo ověřitelných informací. Zřejmě ani neexistoval. Ať tak či onak, někteří ho popisují jako brilantního vědce posedlého výzkumem genetických mutací, jiní jako vyšinutého lékaře, který měl unášet děti z okolí a provádět na nich experimenty. Podle legendy právě tyto děti měly získat své nepřirozeně zvětšené hlavy následkem bolestivých zákroků, které je navždy fyzicky i psychicky poznamenaly.
Když doktor Crow údajně zemřel při požáru svého domu, měly jeho pokusné děti uprchnout do okolních lesů a tam mají přežívat dodnes. Zřejmě nestárnou jako obyčejní lidé, vůbec nemluví, jejich těla jsou drobná, ale hbitá a nečekaně silná. Lidé je popisují jako stíny mezi stromy, občas jsou jen slyšet, jak se pohybují, ale vidět je jen jakýsi těžko popsatelný pohyb.
Postupem času si každý region Ohia a částečně i Michiganu vytvořil svou vlastní verzi příběhu o melounových dětech. Někde se tvrdí, že zavraždily doktora Crowa a žijí ve starém tunelu. Jinde, že hlídají opuštěný dům, který nikdo neudržuje, ale každý ví, že do něj nemá vkročit. Ať tak či onak, legenda se v povědomí místních dlouho udržovala, ale koncem minulého století přeci jen její vliv slábnul. To se však změnilo.
Oživení legendy
V posledních letech zažívají melounové děti jakousi renesanci. Sociální sítě jsou příběhů o drobných postavách s nezvykle velkými hlavami, ale nikde není natočený důkaz o jejich existenci. Ale právě v tom spočívá síla legendy – každý v ní může vidět to, čeho se bojí nejvíc a nebo také to, co chce vidět.
Někteří místní přísahají, že Melon Heads nejsou žádné paranormální bytosti. Podle nich jde o příběh odkazující na skutečnou tragédii, která se v jedné zapadlé oblasti Ohia odehrála. Melounové děti měly být sirotky, kteří se po ztrátě rodičů zcela izolovali a kvůli své fyzické odlišnosti se chránili agresivním chováním vůči neznámým. Jiní vidí v příběhu symbol amerického strachu z neznámého a ze všeho, co se odehrává „tam v lesích“, mimo dohled civilizace.
Ať už je pravda jakákoliv, legendy o dětech s podivně velkou hlavou přetrvávají dodnes. Možná kvůli tomu, že Ohio je zemí starých silnic, mlžných rán a hlubokých lesů, kde se ozvěna snadno mění v šepot. Nebo proto, že se některé příběhy předávají generacemi a možná přece jen obsahují alespoň malou kapku reality. Je to taková obdoba mytologie, ze které dříve pramenily pohádky pro děti, ale dnes se takto formují příběhy, jimž říkáme městské legendy.
Pokud někdy zavítáte do Kirtlandu, místní vám poradí jediné: Nemusíte v melounové děti věřit, ale po setmění se raději držte hlavních cest.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
