Sněhu a ledu je v Himálajích stále méně. Ještě v nedávné době přitom vědci předpokládali, že má globální oteplování relativně malý vliv na střechu světa. To ale vyvrací nová studie publikovaná v periodiku Nature Climate Change.
Koloběh zimního sněžení a následného jarního tání zajišťuje více než polovinu roční spotřeby sladké vody pro přibližně 700 milionů lidí v jižní Asii. Jenže s tím, jak obyvatel v oblasti stále přibývá, zároveň mizí sněhové masy. Ta v posledních třech dekádách ubývá nejen v Himálajích, ale také v přilehlých pohořích Hindúkuš a Karákóram.
Yun Qian z Pacific Northwest National Laboratory se svými kolegy zkoumal pomocí dálkového průzkumu a počítačových simulací vliv prachu unášeného větrem z Asie a Afriky na sněhovou pokrývku nejvyššího pohoří světa. Studie ukázala, že dopad prachových částic během jara a léta zrychluje tání sněhu a ledu. Prach zatemňuje světlé vrstvy a snižuje tak odrazivost ledových ploch. V důsledku toho se tání urychluje a mizí i starší sněhové vrstvy.
Vědecký tým upozorňuje na skutečnost, že ačkoliv se prach vyskytuje přirozeně, lidské činnosti jsou zdrojem jeho zvýšeného výskytu, a to především v důsledku změny ve využívání půdy. Čím více prachu se uvolňuje do atmosféry, tím více se zvyšuje teplota a její cirkulace. Vědce překvapilo, jak silný může být tento efekt ve výšce více jak 4 500 metrů nad mořem a spekulují, že prach může mít vliv na tání i v nižších polohách.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
