Na světové mapě není mnoho míst, která by nesla nám dobře známé názvy spojené s osobnostmi utvářejícími dějiny našeho národa. Přesto lze vypátrat ulici Václava Havla v polském Gdaňsku nebo ulici Masaryk v izraelském Jeruzalému. Nejpozoruhodnějším příkladem jsou však útesy Marie Terezie, které ve skutečnosti nikdy neexistovaly, přesto se ještě v relativně nedávné době objevovaly ve školních atlasech.
Ostrovy v místech, kde je hloubka 5000 metrů
K objevu skupiny ostrovů došlo v roce 1843 v odlehlých oblastech Tichého oceánu. Tehdy americký velrybář Asaph P. Taber ohlásil pevninu na 37. stupni jižní šířky a 151. stupni západní délky. Skaliska pojmenoval útesy Marie Terezie, stejné jméno nesla i loď, ale jeho nejznámější nositelkou byla samozřejmě jediná vládnoucí žena na českém trůnu – Marie Terezie (1717 – 1780).
Objevenou pevninu si nárokovali také Francouzi. Ti ji začali zakreslovat do map jako Taborovy ostrovy, a to podle zkomoleného jména objevitele.
Od té doby ostrovy spatřili pouze hrdinové románů Julese Vernea. V dílech Děti kapitána Granta a Tajuplný ostrov se objevuje ostrov Tabor. Skutečnost je ale taková, že v místech, kde by se měly nacházet útesy, je hloubka okolo 5 000 metrů, a tak je velmi nepravděpodobné, že by tam v předminulém století existovala pevnina. Tuto skutečnost oznámila v roce 1957 novozélandská expedice pátrající po neobydlených ostrovech zaznamenaných ve starších mapách.
Vysílání z útesů Marie Terezie i záznamy v nových atlasech
Jenže v roce 1966 se ozval jistý Don Miller, novozélandský radioamatér, který tvrdil, že vysílá z útesů Marie Terezie. Prostřednictvím magazínu CQ dokonce publikoval fotografii útesů a otištěna byla i jeho fotografie, na které z údajných útesů skutečně vysílá. Ačkoliv mohl na chvíli zmást veřejnost, ukázalo se, že jde o podvod.
Další průzkumy v oblasti proběhly v 70. letech minulého století a existence útesů Marie Terezie, ale i okolních útesů Ernest Legouvé či ostrovů Jupiter a Wachusett, byla definitivně vyloučena. Přesto se tyto neexistující pevniny stále vyskytují v některých současných mapách. Útesy Marie Terezie jsou k nalezení například ve školním atlasu světa z roku 1982, ale někteří vydavatelé je zobrazují i ve 21. století.
Přízračné ostrovy
Útesy Marie Terezie tak byly klasifikovány jako přízračný ostrov. Zní to tajuplně, ale jde skutečně o oficiální označení pro ostrov, o kterém se dříve předpokládalo, že existuje. V minulosti nebylo žádnou výjimkou, že námořníci hlásili ze svých výprav objevy nových zemí, které ve skutečnosti nikdy neexistovaly. Vedla je k tomu sláva i finanční odměna. Zpravidla šlo o odlehlé malé ostrovy, jejichž existence šla v dané době jen stěží potvrdit.
Nesmíme ale vše házet na ziskuchtivost objevitelů. Někdy se mohlo jednat o optický klam a v polárních oblastech si kapitáni snadno mohli splést plující ledovec s pevninou. V neposlední řadě lze připustit, že některé přízračné ostrovy mohly skutečně existovat, ale zanikly například při zemětřesení. To však v případě útesů Marie Terezie nepřipadá v úvahu, zde šlo skutečně o smyšlenou pevninu.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
