V roce 610 začal jeden čtyřicetiletý obchodník z Mekky tvrdit, že se mu zdál sen, ve kterém se mu zjevil anděl Gabriel a nařídil mu, aby kázal o víře v jednoho boha. Ten obchodník se jmenoval Mohamed a jeho sen vedl k proměně světa k nepoznání.
Obchodníkův sen
Vize jednoho spravedlivého Boha našla u chudých Arabů rychle zalíbení. Ovšem bohatší kupci z Mekky byli z vystupování Mohameda pobouřeni a monoteismus, tedy víru v jednoho boha, striktně odmítali. Jeden spravedlivý bůh představoval hrozbu pro jejich obchody i pro prosperitu bohatého města, a tak roku 622 Mohameda z Mekky vyhnali.
Mohamed město opustil i se svými stoupenci z řad chudších vrstev a vydal se na cestu do Medíny. Tam nově rodící se víru přijali vřeleji. Odchodu do Medíny se později začalo říkat hidžra a tento dějinný zlom byl chápán jako první velká událost v historii nového náboženství.
Mohamed byl zkušeným obchodníkem. Než se mu zjevil anděl Gabriel, procestoval kus známého světa a samozřejmě navazoval kontakty s „lidmi Knihy“. Tak se v arabském světě říkalo židům a křesťanům. Během svých obchodních cest proto jistě slýchával o jednom spravedlivém Bohu, před kterým jsou si všichni lidé rovni. Zda měl opravdu sen nebo začal novou víru šířit jako chytře promyšlený tah, už asi nikdy nezjistíme. Faktem ale zůstává, že moc dobře věděl, koho prvně s novou vírou oslovit, a stejně jako před šesti stoletími zaujalo křesťanství hlavně chudé, tak se i jádro islámu začalo tvořit ve stejné vrstvě společnosti.
V roce 630 měl Mohamed už tolik přívrženců, že se znovu odvážil do Mekky. Tentokrát jej vlivní obchodníci již nedokázali zastavit a nový prorok si město zcela podrobil. Na to se k němu začalo přidávat velké množství pouštních kmenů. Nově vzniklé monoteistické náboženství bylo pojmenováno islám, což se dá přeložit jako „podrobení se Bohu“.
Prorokova smrt a otázka nástupnictví
Mohamed zemřel v roce 632 a jeho smrt se stala počátkem problémů, které islám doprovázejí do dnešní doby. Ačkoliv nové náboženství oslovilo mnoho Arabů a rychle expandovalo, uvnitř komunity panovala nejistota ohledně výběru nového vůdce. Mohamed svého následníka neurčil, syna neměl a jeho nejbližší příbuzný, zeť Alí, byl tak trochu mimo hru, zřejmě kvůli svému mládí. Komunita zvolila za prorokova nástupce jeho přítele Abú Bakra.
Většina muslimů rozhodnutí komunity přijala a jsou známi jako sunnité. Dodnes tvoří majoritní skupinu vyznavačů islámu. Jenže část muslimů se nesmířila s tím, že se chalífou, tzn. právoplatným dědicem, stal člověk bez příbuzenského vztahu k Mohamedovi a založili stranu podporující Alího, kterou nazvali Ší ‚at Alí, z čehož později vzniklo pojmenování šíité. Rozkol obou větví islámu trvá dodnes a po celou historii je doprovázen řadou krvavých konfliktů.
I přes tuto zásadní neshodu se islámu dařilo. Na popud nového vůdce Abú Bakra vznikla armáda, která začala úspěšně dobývat okolní území. Muslimové netrvali na tom, aby poražení k islámu konvertovali, ale pokud by tak učinili, byli by osvobozeni od placení daní, a tak většina chudších na islám s radostí přestupovala. Expanzi islámu se dařilo i z dalšího důvodu. Okolní říše, hlavně Persie a Byzanc, byly v 6. a 7. století jednak zdecimovány morem, který Arábii minul, ale i vlastními konflikty. Často pak lidé v těchto říších arabské nájezdníky vítali s otevřenou náručí, protože už měli dost vnitřních sporů mocných i placení vysokých daní.
Počátek nekonečného sporu mezi sunnity a šíity
V roce 652 došlo k velkému vyostření konfliktu mezi sunnity a šíity. Tehdy byl zavražděn chalífa Uthmán a Alího příznivci se jej snažili dosadit na jeho pozici. Jenže Alí byl také zavražděn a jeho syn Hasan, který se chtěl o místo ucházet, byl donucen vládnoucími Ummajovci, aby se této možnosti vzdal. Hasan to sice udělal, ale to nezabránilo jeho zavraždění. Hasanův bratr Husajn vycítil možnost stát se chalífou a vydal se se svými stoupenci si násilně vydobýt moc. Jenže neuspěl, byl zabit a jeho stoupenci byli rovněž pobiti. Od té doby panuje mezi oběma skupinami velká nenávist.
Expanze islámu
Islám si pak během relativně krátké doby podmanil celý Blízký východ, část střední Asie, severní Afriku a dokonce i Pyrenejský poloostrov. Vypadlo to, že jsou arabské armády neporazitelné. Až roku 732 došlo k vůbec první porážce islámských nájezdníků. Jejich invazi zastavil franský král Karel Martel v bitvě u Poitiers. Jak by vypadala Evropa, nebýt tohoto velkého vítězství, těžko soudit. Faktem je, že se od této události arabské invazní síly o Evropu nějaký čas nepokoušely, což vedlo k tomu, že se síly vyrovnaly.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
