V malebném regionu Picardie na severu Francie se nachází známý americký vojenský hřbitov Oise-Aisne, kde odpočívají tisíce padlých amerických vojáků z první a druhé světové války. Za sekcemi A až D, které tvoří honosně upravené řady bílých křížů, se bez jakéhokoliv označení ukrývá veřejnosti nepřístupná sekce E. Tam pod jednoduchými kamennými deskami označenými jen čísly spočívají vojáci, kteří byli za své činy odsouzeni k trestu smrti a pochováni bez pocty.
Místo posledního odpočinku amerických hrdinů
Vojenský hřbitov Oise-Aisne byl založen krátce po první světové válce jako důstojné místo posledního odpočinku pro padlé americké vojáky na evropském bojišti. Tvoří jej plocha pečlivě udržovaných trávníků s 6 012 hroby uspořádanými do pravidelných řad. Jméno každého padlého vojáka je vepsáno na bílém kříži, 597 těl však nebylo nikdy identifikováno, a tak kříž nese nápis „Zde ve slávě odpočívá americký voják, který je známý jen Bohu“. Naopak pod 241 kříži neodpočívá žádné tělo, patří mužům ztraceným v bojích, jejichž ostatky se nikdy nenašly. Areálu pak dominuje památník vzdávající hold padlým hrdinům.
Celý hřbitov působí slavnostním a zároveň pietním dojmem. Temná sekce E je od celého hřbitova oddělena stromy a živým plotem. Nachází se v zadní části areálu a přístup do ní má jen správce. Tady odpočívá 94 vojínů, kteří ztratili čest, byli degradováni a za své činy odsouzeni americkými vojenskými soudy za nejzávažnější trestné činy. Nad jejich hroby nevlaje žádná vlajka, není zde žádný památník a na místo jmen na drobných kamenných deskách jsou jen čísla. Jména mrtvých jsou zapsána pouze v evidenčním katalogu hřbitova. Veřejnost si je však nepřečte.
Vrazi a násilníci v americké armádě
Provinění těchto zločinců byla opravdu závažná. V sekci E leží vrazi a násilníci. Pak zde spočívá jeden dezertér, jenž byl exemplárně oběšen jako varování pro ostatní, kteří by snad měli podobné úmysly.
Mezi Američany popravenými na evropské půdě je například vojín, který zastřelil svého nadřízeného. Pod dalším číslem pak tlí tělo vraha, jenž pár dní po konci války znásilnil dvě Němky, ty poté zabil, stejně jako jejich blízkého. Násilníků bychom zde napočítali více a jeden z nich se tohoto ohavného zločinu dopustil i na sedmiletém dítěti. Všichni vojáci ležící v sekci E byli před popravou degradováni a zbaveni všech případných vojenských poct.
Tresty smrti byly americkým vojenským soudem vykonány mezi lety 1943 a 1946 obvykle oběšením. Soudní procesy s násilníky a vrahy z vlastních řad byly vedeny přísně, často za přítomnosti místních obyvatel, aby veřejnost věděla, že ani osvoboditelé Evropy nestojí nad zákonem. Výjimkou je muž jménem Eddie Slovik.
Poprava jediného amerického dezertéra
Příběh Slovika je tragický a dodnes vyvolává otázku, zda je spravedlivé, aby byl pochován mezi těžkými zločinci. Slovik se narodil v Detroitu. Už před tím, než byl povolán do armády, měl problémy se zákonem. V roce 1944 byl přidělen k 28. pěší divizi, která se v tu dobu nacházela na frontě ve Francii. Během svého prvního bojového nasazení však zpanikařil a odmítl se vrátit na bojiště. Nadřízení jej přesvědčovali, aby se připojil k mužům, jinak jej čeká vojenský soud. Slovik ale trval na svém a dokonce písemně požádal o trest. Zřejmě věřil, že jej v nejhorším případě čeká vězení.
Jenže na Slovika čekala oprátka. Stal se vůbec prvním americkým vojákem od občanské války, jenž byl za dezerci popraven. Stalo se tak v lednu 1945 a trest měl sloužit především jako varování pro ostatní vojáky. Slovik samozřejmě nebyl jediným dezertérem, ale ke smrti byl zřejmě vybrán pro svoji zločinnou minulost. Přesto zůstává jeho poprava kontroverzním momentem, protože většina dezertérů si ve vězení poseděla jen chvíli, a pak byla rychle vrácena na frontu. Eddie Slovik nebyl nikdy rehabilitován.
Sekce E:
- Sekce E je jedinou svého druhu na všech amerických vojenských hřbitovech v Evropě.
- Hroby vojáků nemají kříže ani Davidovy hvězdy.
- Do sekce E se dostanou jen lidé se zvláštním povolením, které je udělováno výjimečně.
Odkaz sekce E
Sekce E na hřbitově Oise-Aisne je z historického hlediska unikátním, avšak zároveň znepokojivým místem připomínající ty nejtemnější stránky historie. Válka nikdy není hezká, ale není ani černobílá. Vojáci bojující na té dobré i zlé straně mají své osobní příběhy, které jsou také dobré a zlé. V sekci E se koncentruje to nejhorší od armády, jenž má lví podíl na zničení nacistické rakoviny, která dlouhé roky zžírala naši Evropu.
Místo, o kterém píšeme:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
