První velký krok k pochopení kontinentálního driftu učinil Alfred Wegener (1880 – 1930), velmi zvláštní osobnost vědy přelomu 19. a 20. století. Vystudovaný německý astronom, který propadl paleoklimatologii, si za svojí tezí neoblomně stál až do tragického konce života. Jeho teorie, které se původně vědecká obec vysmívala, se později skutečně prokázala. Život tohoto génia byl spjat s drsným Grónskem a často byl více než dobrodružný.
První grónskou expedici poznamenala tragická smrt polárníků
Wegener se do Grónska vypravil poprvé v roce 1906. Tehdy už měl za sebou úspěšná studia astronomie na Berlínské univerzitě, kde získal doktorát. Jeho pozornost se ale neupínala k nebi. Doslova propadl úvahám o formování světa, vzniku života a dobám tak vzdáleným, že jen málokdo doufal, že by lidstvo někdy dosáhlo jejich poznání. Jenže houževnatý Wegener věřil, že lze historii Země rekonstruovat.
První grónskou expedici vedl slavný polárník Ludwig-Mylius Erichsen. Wegener se tehdy věnoval problémům pohybů polární atmosféry. Erichsen společně s Nielsem Peterem Høegem Hagenem a Jørgenem Brønlundem tehdy zkoumal sever Grónska, bohužel jedna výprava se této trojici stala osudnou. Badatelé během průzkumů zřejmě zabloudili a zemřeli hlady.
O životu nebezpečné situace nebyla nouze ani na dalších Wegnerových výpravách. Badatel dokonce dokázal přejít celý vnitrozemský ledovec na islandském koni jménem Grauni. Zvíře však poslední fázi cesty nezvládalo, a tak jej muži z expedice střídavě táhli na saních za sebou. Koník pošel hodinu před koncem cesty. Polárnici byli tak vyčerpaní a vyhladovělí, že těsně před cílem snědli svého posledního psa syrového. Přesto se Wegener do Grónska vracel a v časech mezi expedicemi formuloval svoje teorie.
Převratná teorie připadala tehdejším vědcům směšná
Nebyl první, komu pobřeží Jižní Ameriky a Afriky přišlo jako skládačka. Jako první však kolem roku 1912 formuloval teorii o prakontinentu Pangea, který se následně rozpadl. Definoval kontinentální drift, avšak v té době si jej představoval jako pohyb zemské kůry po zemském plášti. Wegener své tvrzení obhajoval podobností stejných zkamenělin na různých kontinentech.
Jeho práce ve vědecké obci ale žádný úspěch nesklidila, naopak se stala terčem posměchu a postupem času upadla v zapomnění. Až v šedesátých letech minulého století byl prokázán pohyb litosférických desek, se kterými se pohybují i kontinenty.
Smrt v zemi zaslíbené
V padesáti letech se Wegener vrátil do Grónska naposledy. Nevyzpytatelná země se mu tehdy stala osudnou. Psal se rok 1930, když pomáhal se zásobováním právě stavěné zimní meteorologické stanice. Cesta do srdce ledového ostrova byla bezproblémová, ale návrat se proměnil v peklo. Co se přesně stalo, nikdo neví.
Vědec umrzl na kontinentálním ledovci. Jeho tělo bylo objeveno až o rok později, bohužel bez deníku, který si vedl. Sešit pravděpodobně odnesl jeho druh, ten ale beze stopy zmizel a jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
