Abychom mohli předvídat budoucnost zemského klimatu, je třeba zkoumat jeho minulost. Jenže historické záznamy o počasí, na které se můžeme spolehnout, evidují meteorologové až od konce 18. století. Vědci však dokáží pomocí sofistikovaných metod zkoumat daleko hlubší historii. Nyní se jim podařilo prostřednictvím vzorků vyvrtaných z hlubokých ledovcových jader nahlédnout možná až pět miliónů let v čase nazpět. Informaci přinesl respektovaný magazín Nature.
V nejstarších ledových jádrech na Antarktidě mohou být zachycené vzduchové bubliny s nedotčenými vzorky atmosféry z dávných dob. Mohou to být stovky, tisíce, ale i miliony let. Klimatologové z nich dokáží vyčíst koncentrace oxidu uhličitého a další důležité markery, které spolehlivě vypoví o stavu tehdejšího klimatu .
Týmu odborníků z Univerzity v Severní Dakotě pod vedením Jaakko Putkonena se zřejmě podařilo narazit na jedno z nejstarších ledovcových jader na planetě. Vzorky odebrané v letech 2017 a 2018 pocházejí z antarktického údolí Ong. Vrty byly odebrány relativně blízko povrchu, ale led vydržel, protože jej chránila další vrstva horniny. Od té doby vědci materiál zkoumají.
Akumulace izotopů beryllia, neonu a hliníku v celém jádru poskytuje odborníkům indikaci, kdy se daná vrstva ledu naposledy vyskytovala na povrchu. Podle propočtů se odebraná spodní ledová vrstva vytvořila v období před 4,3 až 5,1 miliony lety. Předchozí nejstarší vzorky ze vzduchových bublin jsou staré zhruba 2,7 milionů let, to znamená že nový objev může být téměř dvakrát starší.
Pohled na klima před čtyřmi nebo pěti miliony lety je bezpochyby zajímavý, nicméně prioritou vědeckých výzkumů je sestavování kontinuálního pohledu na historii klimatu. Teprve poté je totiž možné dát vzorky do kontextu s ostatními nálezy a sestavit tak věrný model vývoje klimatu. Nyní je zmapováno 800 000 let zpětně, ale klimatologové jsou na dobré cestě stanovit vývoj klimatu za poslední milion let.
Z analýz ledovcových vrtů vyplývá, že za posledních 800 000 let nebyla nikdy tak vysoká koncentrace CO2 v atmosféře, jako tomu je v posledních letech. V meziledových dobách, tj. v teplejších fázích, dosahoval oxid uhličitý v ovzduší maximálně 300 ppm (ppm je jednotka koncentrace, přičemž 1 ppm znamená jednu miliontinu). V roce 2021 stoupla tato koncentrace na 419 ppm. Vliv člověka na světové klima je podle odborníků již nezpochybnitelný, protože za většinou emisí skleníkových plynů stojí lidská aktivita.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
