O tom, že byl někdo uprostřed džungle uvařen zaživa v obrovském kotli, slyšel snad každý. Jenže představa barbarů těšících se na lidský vývar patří spíše k dobrodružné literatuře nebo filmografii a s realitou nemá moc společného. Alespoň žádný takový důkaz nemáme. Kanibalské hostiny zkrátka vypadaly jinak. Jenže lidé se v minulosti zaživa skutečně vařili, a to ze zcela jiných důvodů.
V historii lidského pokolení se praktikovaly, a někde ve světě stále praktikují, všelijaké tresty smrti. Tam, kde jsou dnes zločinci předčasně vyprovázeni ze světa, se zpravidla jedná o vcelku humánní popravy bez předchozího mučení. Jenže ještě poměrně v nedávné době bylo mučení nedílnou součástí mnoha poprav a představovalo vůbec ten nejúděsnější trest, přičemž pro odsouzeného byla smrt vysvobozením. A právě uvaření zaživa představovalo jeden z vůbec nejhorších myslitelných trestů.
Důkazy, že byli lidé vařeni zaživa, pocházejí již z druhého tisíciletí před Kristem napříč kontinenty. Nešlo sice o rozšířenou formu popravy, ale za to velmi krutou, a tak víme, že byla praktikována ve středověku a dokonce i v 18. století.
Vroucí vodou nebo olejem se popravovalo od pradávna
Například v Číně došlo v roce 203 před naším letopočtem k uvaření muže jménem Li I-čchi, který měl být vyslancem krále Hana. Jenže druhou stranou byl považován za špióna a krutý trest jej neminul. Ostatně z Dálného východu pocházejí i další důkazy o tomto způsobu popravy. Existuje mnoho dochovaných dřevořezbových kreseb znázorňujících vězně v hrncích s vroucí vodou. Podobně se ve starověku ukončovaly životy špiónů i v Japonsku. Jestli však byli vězni házeni přímo do vroucí vody nebo postupně vařeni, nevíme. Každopádně oba takové konce jsou strašné.
Ještě horší variantu uvaření zaživa představuje koupel ve vroucím oleji. Hrůzu konce v rozpálené tekutině zažívali trestanci na Středním východě a v Egyptě. Olej má vyšší bod varu než voda, a tak si snad ani nelze představit, jaká muka na oběti čekala.
Brutální popravy za Jindřicha VIII.
V Evropě byla poprava uvařením nejčastěji praktikována za vlády Jindřicha VIII. Tudora (1491 – 1547), a to zejména po roce 1531, kdy byl v Anglii přijat zákon, který takovou exekuci umožňoval. A tak tímto způsobem odešel na onen svět kuchař, který otrávil dva své pány a několika dalším lidem způsobil otravu jídlem. Stejně dopadla jistá služebná, která otrávila svoji paní, a tak bychom mohli pokračovat až do roku 1547, kdy byl zákon opět zrušen. V praxi trest probíhal tak, že byl odsouzený přivázán na řetěz a pomalu spouštěn do kotle s vroucí vodou. O křik nebyla nouze a podle dochovaných zdrojů se na místě popravy nesl nezvyklý zápach.
O stejně trýznivém způsobu existují zvěsti i ze středověké kontinentální Evropy. Nejčastěji tak končili padělatelé mincí.
Důvodů pro používání vroucí lázně bylo více
Důvod, proč byla k trestu smrti užívána vroucí voda, přesně nevíme. Smrt byla v minulosti denním chlebem všech lidí. Běžně umírali děti, mladí, staří, chudí i bohatí, a tak popravit zvlášť hanebného zločince běžným způsobem nestačilo. Uvaření bylo chápáno jako zadostiučinění spravedlnosti, a také mělo preventivní efekt. Leckoho mohla vidina takového trestu od zločinu odradit. Hrůza, která čišela z očí odsouzených v posledních vteřinách života, tak mohla zabránit dalším krutostem. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na možnou zvrácenost exekutorů, kterým zkrátka utrpení druhých přinášelo potěšení. I takoví jsou lidé.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
To je divný. Dneska se říká že nejvyšší trest nemá schopnost ostatní od páchání vražd a dalších zločinů schopnost odradit a tady ve článku se doslova píše… Uvaření bylo chápáno jako zadostiučinění spravedlnosti, a také mělo preventivní efekt. Leckoho mohla vidina takového trestu od zločinu odradit… Takže asi na tom něco bude. Pokud lump bude vědět že za vraždu dostane provaz, kulku, jed a nebo křeslo, tak to alespon některé odradí.