V 1968 byl v Marylandu zahájen projekt s názvem Mortality-Inhibiting Environment for Mice. Známější je však jako myší nebe. Biolog John Calhoun tehdy postavil v Národním institutu duševního zdraví kolonii, která měla být skutečným nebem pro myši. Bylo tam vše, co by si takový malý hlodavec mohl přát – dokonalé klima, spousta jídla a vody, stohy papíru na výrobu hnízd a samostatné „byty“, ve kterých se mohly myši zabydlet. Když k tomu přičtete absenci jakýchkoliv predátorů, měl by to být pro hlodavce hotový ráj, nebo ne? Avšak i ráj se může velmi jednoduše změnit v peklo.
Nešlo o první pokus s myším nebem
Experiment nebyl Calhounovou první myší utopií. Ve skutečnosti to byl už 25. pokus, takže biolog již věděl, že dokonalé podmínky neznamenají dokonalý život. Přesto pokus nadále opakoval, protože vytvářel pro ně čím dál propracovanější a kontrolovanější prostředí. Jeho cílem bylo odhalit chování myší, jejich životní styl i biologii, protože v té době byly potíže s přemnožením hlodavců ve městech. Chtěl je proto pochopit, aby našel způsob, jak tento problém efektivně vyřešit.
Myší nebe číslo 25 je však ze všech zkoušek nejznámější. Do krychle o velikosti zhruba 1,4 metru bylo umístěno 8 albínských myší. O 3 a půl měsíce později přišla na svět první mláďata. Pak se populace nejprve každých 55 dní zdvojnásobovala, později se růst zpomalil až bylo po 19 měsících dosaženo vrcholu – 2200 myší.
Problémy nastaly záhy
Velký nárůst populace může budit dojem, že se myším dařilo skvěle. Pravdou však je, že jen maskoval problémy, ke kterým v uzavřené společnosti docházelo. V přírodě je přirozeně vysoká úmrtnost mláďat – kvůli predátorům, nemocím či podmínkám. V myší utopii mláďata umírala vzácně, takže bylo v populaci mnohem více mladých myší, než je pro ni přirozené.
Začalo tak přibývat myší, které prohrály boj s alfa samci, a jelikož neměly kam utéct, shlukovaly se uprostřed kotce. Byly často raněné, zjizvené a jednou za čas mezi nimi propukla obrovská bezdůvodná rvačka. Těmto myším se říkalo odpadlíci.
Alfa samci se snažili bránit své harémy, ale vzhledem k množství vyzyvatelů se rychle vyčerpali. V důsledku toho byly byty s kojícími samicemi často napadány ostatními samci. Matky se snažily bránit, ale často na úkor svých mláďat, která buď předčasně vyhnaly z bytu, utekly jim, nebo na ně samy zaútočily.
Nakonec se objevilo deviantní chování. Myši, které nebyly správně vychovány a byly vyhnány z hnízda předčasně, nedokázaly navazovat zdravé sociální vazby. Samice se začaly izolovat a samci přehnaně pečovat o svůj zevnějšek, přičemž ale neměli žádný zájem o namlouvání samic.
Myší populace vymřela a stala se metaforou lidské společnosti
Po dosažení 2200 jedinců začala myší společnost upadat. Myši se spolu už nemnožily a tak se rodilo jen velmi málo mláďat. Navíc se nedokázaly o své mladé správně postarat, následkem čehož stoupla úmrtnost mladých myší. Nakonec přestalo k porodům docházet úplně. Zbylo jen několik starých myší, které přežívaly, ale i ty pochopigtelně vymřely. Roku 1973, tedy 5 let po zahájení experimentu, myší nebe skončilo, když populace klesla na nulu.
Přestože pokus skončil už před více jak padesáti lety, fascinuje dodnes zejména jako metafora lidské společnosti. Vědce vyděsila možnost, že pokud se lidé jednoho dne přemnoží, mohli by dopadnout podobně. Jistou podobnost už koneckonců můžeme pozorovat – během 19. a 20. století došlo ke snížení dětské úmrtnosti. Zároveň ale klesá porodnost ve vyspělých zemích.
Myši versus lidé
Jaké další charakteristiky by mohlo mít lidstvo s myším společenstvím společné? Podle biologů byl dalším problémem v myší populaci fakt, že projevovaly nedostatek zájmu o přirozený výběr. Množily se totiž i s fyzicky či inteligenčně slabými jedinci, kteří by k tomu v přírodě pravděpodobně neměly příležitost. Následkem toho došlo k jakémusi mutačnímu zhroucení, které vedlo k rozšíření myší „hlouposti“ a chování odlišujícímu se od normálu. Podle některých by lidstvo mohlo dopadnout podobně – i u lidí totiž jakýsi přirozený výběr upadá.
Názorů na další podobnosti s lidskou společností je celá řada a mnohdy se velmi různí. Myší utopie byla přirovnána například k socialismu, který všem poskytuje materiální statky, avšak odstraní ze života zdravou výzvu. Podle dalších osud myšího nebe znamená, že městský život je zvrácenost přírody a měli bychom s ním být nanejvýš opatrní. Problém by mohl být také v několika dominantních jedincích, kteří hromadili vzácné zdroje pro sebe. Podobnost se dá prý najít i mezi „bezpohlavními krásnými“ myšmi a mladými lidmi ve vyspělých zemích, kteří ztrácí zájem o sex.
Je ale třeba zmínit, že tyto podobnosti jsou ve skutečnosti spíše zdánlivé. Podle Calhouna myši nehlouply, ale naopak získávaly na inteligenci – začínaly věci řešit novými a efektivnějšími způsoby. Taky poustevnické samice a asexuální samci nebyli nutně špatní – přestože přestali rodit mladé, vyhnuli se tím přirozené krutosti a násilí, které provázelo předchozí generace, což by se jen sotva dalo považovat za hloupé. V experimentu zkrátka každý vidí to, co v něm vidět chce. Všechny závěry je tak třeba brát s rezervou.
Copywriterka, která se věnuje psaní na částečný úvazek od roku 2020. Studuje český jazyk a literaturu na VŠ, aby se jednoho dne mohla tvorbě textů věnovat naplno. Zajímá se o různá tajemná či pozoruhodná místa na zemi, o která se pak s radostí dělí se čtenáři. Jelikož má za sebou také zdravotnické vzdělání, věnuje se i tématům první pomoci.
