Pomineme-li středověk, jednou z nejtragičtějších zdravotních krizí na našem území byla epidemie cholery, která zasáhla české země v letech 1866 až 1867. Bakterii vibrio cholerae způsobující toto onemocnění zavlekli do Čech, Moravy a Slezska pruští vojáci na počátku léta 1866 během Prusko-rakouské války.
Špatné hygienické podmínky vojáků vedly k rychlému šíření nemoci
Konflikt mezi dvěma evropskými mocnostmi o německé státy byl živnou půdou pro šíření nemocí. Cholera ale byla v Evropě novinkou. Na starý kontinent se ve 30. letech 19. století dostala přes Rusko z Indie a způsobila několik velkých epidemií. Z Británie se pak dostala i do Ameriky. Přestože se už ve třicátých letech objevila ve Vídni, naše území zasáhla až kvůli válce.
Přítomnost velkých armád, špatná hygiena v táborech a rychlý pohyb vojáků byly třemi zásadními faktory, které přispěly k rychlému šíření nemoci. Prusové válku velmi rychle ovládli a zabrali téměř celé území tehdejších zemí Koruny české. Při kontaktech s běžným obyvatelstvem začala nemoc rychle prostupovat prakticky mezi všemi vrstvami společnosti. V Hradci Králové, Litomyšli nebo v Pardubicích si nemoc vyžádala tisíce obětí. Situaci zhoršovala neznalost mechanismů přenosu nemoci – lidé se obávali „otravy vzduchu“ (tzv. miasmat), jenže skutečným zdrojem byla kontaminovaná voda a potraviny.
Okupující vojáci totiž bydleli ve velmi špatných hygienických podmínkách. Bylo jich tolik, že je kapacitně nedokázala pojmout běžná kasárna, a tak se usazovali na statcích, v klášterech, sýpkách nebo skladech. Tam bez jakéhokoliv sociálního zařízení bydleli doslova hlava na hlavě bez kanalizace a přístupu k čisté vodě. Válkou vyčerpaní vojáci se špatnou imunitou tak zažehli další peklo.
Hrůzný průběh epidemie
Nemoc propukala náhle a probíhala rychle. Nakažení trpěli silnými průjmy a zvraceli, což vedlo k rychlé dehydrataci. Někteří nemocní umírali během několika hodin od vypuknutí prvních příznaků. Zasažené oblasti hlásily vysokou úmrtnost, přičemž nemoc nejvíce zasáhla chudé, kteří přeci jen žili v horších hygienických podmínkách než šlechta. Epidemie však nevynechala ani Prahu, kde byli vojáci ubytovaní v jezuitských kolejích v Klementinu.
V hlavním městě se úřady snažily zavádět preventivní opatření. Sborem pro čištění ulic a požární ochranu vedeným Josefem Lammerem byly organizovány převozy nakažených a dezinfekce studní a vodních zdrojů. Zároveň se zakládaly se provizorní nemocnice. Opatření však přicházela pozdě, a tak byla málo účinná.
Na konci srpna 1866 se z českých zemí začaly pruské jednotky stahovat a epidemie začala ustávat. Přesto s ní některé části země bojovaly ještě na počátku následujícího roku. Odhady tak hovoří až o 100 000 mrtvých na našem území a k tomu lze ještě připočítat několik tisíc pruských vojáků.
Epidemii provázela panika mezi obyvatelstvem. Strach z nemoci vedl k nepokojům, šířily se pověry o otravách vody a další fámy. Mnoho rodin přišlo v důsledku cholery o živitele a hospodářský provoz byl na některých místech zcela paralyzován, což mělo za důsledek zhoršení ekonomické situace postižených.
Cholera do konce století z Evropy zmizela
Jedním z důsledků epidemie bylo postupné budování vodovodních a kanalizačních systémů ve městech. V roce 1854 totiž objevil italský anatom Filippo Pacini bakteriální příčinu nemoci a následně německý mikrobiolog Robert Koch popsal, jakými cestami se parazit šíří. Tím prakticky položil základy moderní medicíny.
Cholera do konce 19. století ještě několikrát postrašila Evropu, od 20. století je však její výskyt výjimečný a objevuje se pouze v chudých regionech v zemích třetího světa, lze ji však léčit antibiotiky.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
