Pravé neštovice jsou jedinou lidskou nemocí, která byla zcela vymýcena, a to díky celosvětovému očkovacímu úsilí. Do roku 1978, kdy se tato choroba objevila naposledy, na ni zemřelo jen ve 20. století kolem 300 milionů lidí.
Virus pravých neštovic (Variola) se přenášel vzduchem. K jeho šíření přispívalo kýchání, kašlání, ale i mluvení. Mohl se také šířit dotykem skrze věci, kterých se infikovaná osoba dotýkala, i když tento způsob přenosu nebyl úplně obvyklý.
Nakažený člověk téměř dva týdny nevykazoval žádné známky infekce, poté přišly horečky, bolesti hlavy, zad, břicha a celková nevolnost. První příznaky se tak snadno daly zaměnit s chřipkou. Jenže asi po třech dnech, kdy horečka ustupovala, se postiženému začala dělat typická vyrážka na kůži a především na sliznici nosu a úst. V tu chvíli bylo jasné, že je zle. Pacient byl právě v tuto dobu nejvíce infekční a také nejblíže smrti. Pokud dotyčný pravé neštovice přežil, nesla jeho pokožka celý život nesmazatelné stopy po vyrážce.
Mezi známé osobnosti, které boj s pravými neštovicemi zvládly, patří například skladatel Ludwig van Beethoven nebo diktátor Josef Stalin. Naopak takové štěstí neměl egyptský faraon Ramses V., ani ruský car Petr II. nebo Marie Henrietta Stuartovna. Výčet obětí dokazuje, o jak staré onemocnění jde.
Devastace indiánských populací v Americe
Pravé neštovice sehrály významnou roli při kolonizaci Ameriky. Evropští kolonizátoři přivlekli ze starého kontinentu spoustu nemocí, se kterými se panenské indiánské populace nikdy nesetkaly, a tak měli dobyvatelé cestu k podmanění kontinentu vyšlapanou předem. Zejména pravé neštovice v některých oblastech usmrtily až 90 % původních obyvatel. Přispěla k tomu i záludnost kolonizátorů. Je doložen případ, kdy Evropané rozdávali indiánům infikované přikrývky.
V Evropě, kde se nemoc vyskytovala po dlouhé generace, si populace přece jen vytvořila nějaké protilátky. Nedotčení indiáni však nebyli schopni nové infekci čelit.
Akce WHO proti pravým neštovicím
Podle BBC zemřelo ve 20. století po celém světě okolo 300 milionů lidí. Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) byla úmrtnost na pravé neštovice u neočkovaných jedinců něco kolem 30 %. Ve středověku to mohlo být ale daleko více. Virus byl nejnebezpečnější pro těhotné ženy a pro lidi se slabší imunitou. Někteří přeživší oslepli.
Pomineme-li primitivní ochrany, o které se pokoušeli lékaři již okolo 10. století, první vakcinace proti pravým neštovicím byla vytvořena Edwardem Jennerem v roce 1796. Trvalo ale dlouhých 200 let, než se nemoc podařilo skolit. Poslední známý přirozeně se vyskytující případ pravých neštovic byl podle CDC diagnostikován v roce 1977 v Somálsku. Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila nemoc v roce 1980 za vymýcenou.
V Československu se povinně očkovalo od roku 1919. V rozvojových zemích se ale nedařilo nemoc usměrnit, proto v 60. letech připravila WHO rozsáhlou očkovací akci s cílem nemoc zcela vymýtit. Protože jsou pravé neštovice výhradně lidskou doménou a rezervoáry ve zvířecí říši neexistovaly, šance na úspěch byly vcelku slušné. Do akce se zapojili i čeští odborníci včetně ředitele oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě Karla Rašky. Nemoc byla nejprve v roce 1971 vymýcena v Jižní a střední Americe, v roce 1975 v Indii a po značných komplikacích i v roce 1977 v Africe.
Poslední úmrtí souvisí s únikem viru z laboratoře
„Pátrání skončeno. Žádné další případy nejsou zjištěny. Ali Maow Maalin, kuchař nemocnice v somálském městě Merca, je posledním známým případem neštovic na světě,“ uvedla 17. dubna 1978 WHO v telegramu řediteli celé akce. Somálský kuchař ale nakonec nebyl posledním případem. Nemoci ještě téhož roku podlehla vědecká fotografka Janet Parkerová z Birminghamu. Infikovala se nejspíše v laboratoři, kde byl virus uložen a pravděpodobně unikl. Od Parkerové se nakazila ještě její matka, která však přežila. V souvislosti s tímto případem spáchal sebevraždu profesor Henry Bedson, který měl na starost laboratoř s uloženým virem. Od té doby se žádný další případ nevyskytl.
Vědci nadále pokračují ve studiu pravých neštovic, ale jen hrstka z nich má přístup k uloženým virům. Na světě jsou pouze dvě laboratoře, které mají oprávnění udržovat zásoby viru varioly – jeden box s pravými neštovicemi je uschován v Centru pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v Atlantě a druhý v ruské státní laboratoři v Koltsově. Současně jsou preventivně udržovány strategické zásoby milionů dávek vakcín proti pravým neštovicím.
O nemocech, které tížily nebo tíží lidstvo, můžete dále číst v našem seriálu Světové nemoci.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
