Po deštivých nocích vylézá z vlhké zeminy hadovitý tvor s hlavou připomínající kladivo. Plazí se přes chodníky, schovává se pod listím a kameny, a pokud na něj někdo sáhne, pravděpodobně si zadělá na nepříjemné zdravotní problémy. Přesně tak může znít námět na hororový film, ale věřte, že popisujeme realitu, kterou zažívají lidé nejen v Texasu, ale čím dál častěji i v některých evropských zemích. Řeč je o červu kladivákovi, latinsky bipalium, jenž patří mezi takzvané ploché červy a řadí se mezi invazní a potenciálně nebezpečné druhy.
Nebezpečí hrozí zejména domácím mazlíčkům
Červ kladivák pochází z jihovýchodní Asie, kde má své přirozené nepřátele, tudíž zdejšímu ekosystému neškodí. Jenže v posledních desetiletích se samozřejmě s přispěním člověka pravděpodobně v souvislosti s obchodem s exotickými rostlinami rozšířil téměř do celého světa – do skleníků či zahradnictví a odtud i na volná prostranství.
V USA se v současnosti vyskytuje hlavně v teplejších státech, především pak na jihu Texasu. Zvlášť po deštivých dnech se na zemi rojí desítky kusů, které se pohybují kladivem vpřed. Živí se žížalami a případně i dalšími plži. Ty nejenže požírá, ale zároveň ničí přirozené půdní procesy, jež žížaly udržují.
A aby toho nebylo málo, kladivák není jen predátor, ale i jedovatý vetřelec. V jeho těle se nachází tetrodotoxin – smrtelně nebezpečný neurotoxin známý především z ryby fugu. Červ tento toxin používá k paralyzování své kořisti. Pro lidi není smrtelný, ale pokud se jej dotknete rukou, můžete mít podrážděnou kůži, která vás nějakou dobu bude svědět. V případě kontaktu se sliznicemi, což je sice málo pravděpodobná varianta, se ale mohou vyskytnout vážnější reakce. Červ s sebou může navíc nést parazitické hlístice, které vylučuje v sekretech.
Větší riziko než lidem ale hrozí domácím mazlíčkům či hospodářským zvířatům. Ty jej mohou omylem olíznout či pozřít.
Kladivák je i v Evropě
Ještě před několika lety byl tento problém doménou hlavně zámoří. V roce 2018 byla přítomnost červa kladiváka potvrzena i ve Francii, odkud se za příhodných podmínek může šířit dál. Svědčí mu teplo a vlhkost. A díky tomu, že se dokáže rozmnožovat fragmentací (tedy že i kousek jejich těla může dorůst v nového jedince), se jejich populace jen těžko likviduje.
Vědci tak sledují šíření kladiváků pomocí genetických analýz a spolupracují s dobrovolníky, kteří je zaznamenávají pomocí mobilních aplikací. Kladiváci sice zatím nejsou běžní ve střední Evropě, ale vzhledem k tomu, jak snadno se šíří spolu s dovozem okrasných rostlin, není vyloučeno, že se s nimi brzy setkáme i v Česku.
Pokud byste na tuto „obludku“ narazili na vaší zahrádce či ve skleníku, odborníci rozhodně nedoporučují jejich řezání či půlení. Jak už jsme uvedli výše, tímto se pouze z jednoho kusu stanou dva. Spolehlivě je zlikviduje sůl nebo ocet. Jestliže na červa narazíte, pořiďte fotku, zaznamenejte místo nálezu a vše nahlaste Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Červ kladivák nemá mimo Asii přirozené nepřátele, je to tedy jen na nás.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
