Antarktida je drsné a tajemné místo. Kontinent ukrývající se hluboko pod stovkami metrů ledu byl objeven jako poslední a stále láká dobrodruhy a vědce. Údajně byla poprvé spatřena v roce 1819, ale úvahy o velké zemi daleko na jihu jsou staré více jak 2000 let.
O Antarktidě již uvažovali řečtí filozofové
Již dávní myslitelé v kolébce evropské civilizace uvažovali o možnosti, že se na jihu nachází země, která je velmi chladná. Důkazy pro to neměli, ale například Parmenidés vycházel z faktu, že když se ochlazuje na sever, musí se ochlazovat i na jih. Později nazval Aristotelés severní oblast glóbu podle souhvězdí Velké Medvědice Arktida (Arktos = medvěd) a hned tu byl název i pro jižní ekvivalent, který zní Antarktikos. To vše se událo ještě před započetím našeho letopočtu.
Ve druhém století vyslovil domněnku o daleké jižní pevnině římský matematik a geograf Ptolemaios. Nazval ji Terra Australis Incognita.
Objevitelé neuspěli, Antarktidy jako první dosáhli rybáři
Myšlenky na dalekou jižní zemi se znovu objevily až během éry velkých objevitelských cest. Po Terra Australis pátrali Španělé, Portugalci a Holanďané, ale během 15. a 16. století došli k závěru, že zřejmě neexistuje. Fernando de Magallanes během své výpravy kolem světa v letech 1519 – 1521 mylně považoval Ohňovou zemi za Antarktidu.
K prvním krůčkům k potvrzení existence bájné jižní země docházelo až na konci 18. století. James Cook procestoval Jižní oceán křížem krážem, ale zemi neobjevil. Uchvátily jej však ledové kry a naprostá opuštěnost místa daleko od známého světa. „Mohu být tak hrdý a říci, že žádný člověk se neodváží dále na jih než já a že země na jihu nebude nikdy prozkoumána,“ tvrdil kapitán. Hluboce se mýlil.
Rozmach velrybářství a tuleňářství nutil rybáře cestovat stále dále na jih. Tomu se přizpůsobovala technologie lodí, a tak měl v roce 1819 spatřit pevninu anglický tuleňář William Smith. To samé popisují členové ruské expedice, kterou vedli v roce 1820 Fabian Gottlieb Thaddeus von Bellingshausen a Michail Petrovič Lazarev. Pevninu zahlédl na podzim roku 1820 také americký lovec Nathaniel Palmer, kterému je často připisováno toto prvenství.
O rok později, v roce 1821, bylo běžné, že u pobřeží Antarktidy kotvily rybářské lodě. První, kdo vstoupil na pevninu posledního nedobytého kontinentu, tak nebyl vědec ani objevitel, ale americký lovec tuleňů John Davis.
A abychom byli úplní, tak jako první k jižnímu pólu dorazil v prosinci 1911 Nor Roald Amundsen se svým týmem. O necelý měsíc později doputovala na stejné místo i výprava Roberta Scotta. Ta se však z tohoto ledového místa nevrátila. Polárníci na cestě zpět zahynuli.
Legendy o dřívějších objevech ledového kontinentu
Jedna polynéská legenda vypráví o odvážném muži, který se v době kolonizace Mikronésie a Polynésie, tedy asi kolem roku 650 našeho letopočtu, vydal na jih od Fidži a kolem Nového Zélandu. Dostal se prý na místo, kde z moře vystupovaly podivné skály. Téměř jistě šlo o ledové kry v Jižním oceánu, k Antarktidě tento odvážlivec asi nedoplul. Legenda i tak dokazuje schopnosti dávných kolonizátorů Tichého oceánu, kteří se nebáli plout po nekonečných vodách oceánu a neztráceli při tom orientaci.
Pak je zde ještě jedna hypotéza o dávném objevu Antarktidy. Domněnku o tom, že ji mohli objevit Číňané kolem roku 1421, vyslovil bývalý velitel britského námořnictva Gavin Menzies. Ten tvrdí, že výpravy, které vedl námořník Čeng Che, nejenže obepluly celý svět, ale dokonce připluly i k Antarktidě. Toto tvrzení je pouze spekulací a je téměř jisté, že tomu tak nebylo.
O čínských námořních výpravách jsme psali v článku Číňané mohli obeplout svět o století dříve než Evropané.
Galerie:
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
