Na povrchu hnědého trpaslíka dosahuje vítr rekordní rychlosti

Na povrchu hnědých trpaslíků, světů, které nejsou ani planety ani hvězdy, panuje silný vítr. Vědci z americké Bucknellovy univerzity k tomuto zjištění došli pomocí stejné metody, jakou použili při zkoumání některých exoplanet.

Hnědý trpaslík je v podstatě protohvězda, která neudržela jadernou reakci. Objekt tak nevyzařuje světlo a energii, ale má vodivé jádro i povrch. První hnědý trpaslík byl objeven v roce 1995, do té doby šlo o hypotetické objekty. V současnosti jich známe tisíce a jejich velikost se pohybuje mezi 13 a 72násobkem hmotnosti Jupiteru.

Katelyn Allersová a její kolegové z Bucknellovy univerzity v Pensylvánii provedli analýzu jednoho takového trpaslíka s označením 2MASS J10475385 + 2124234. Tento objekt se nachází 34,5 světelných let od naší soustavy. Vědci pozorovali infračervené vlnové délky pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu a radiové vlnové délky pomocí radioastronomické observatoře Very Large Array (VLA) v Novém Mexiku.

Díky infračervenému pozorování světla z atmosféry hnědého trpaslíka objevili jeden opakující se jev. Šlo o oblast, zřejmě horký oblak, jehož pohyb kolem jádra mohli badatelé pozorovat celé dva roky. Zjistili, že atmosféra trpaslíka rotuje v periodě 1,74 hodiny. Současné radiové pozorování sledovalo magnetické pole, jehož rotaci určuje vnitřní jádro objektu. Z pozorování vyplynulo, že jádro rotuje v periodě 1,76 hodiny.

Rozdíl vědce překvapil, protože výsledek 650 metrů za sekundu dokazuje, že na povrchu tohoto hnědého trpaslíka to hodně fouká. Dokonce mnohem více než na kteréhokoli planetě naší Sluneční soustavy.

Vědci věří, že podobnou metodu lze aplikovat nejen na obrovské a horké exoplanety, tak jako tomu bylo doposud, ale i na potenciálně obyvatelné světy. Allersová věří, že jakmile bude spuštěn Vesmírný dalekohled Jamese Webba, který má být nástupcem Hubbleova teleskopu, bude možné použít stejnou metodu k tomu, abychom se dozvěděli více o klimatu a potenciálním obyvatelstvu planet podobných Zemi.