Amatéřští pozorovatelé z Finska objevili podle vědců dosud nezaznamenanou podobu polární záře. Jev, který připomíná písečné duny, byl popsán ve vědeckém časopise AGU Advances.
Severní polární záře je odborně nazývána Aurora Borealis a lidstvo fascinuje odnepaměti. Někteří vědci dokonce tvrdí, že je znázorněna i na prehistorických jeskynních malbách. Záře vzniká tak, že nabité částice, jako jsou elektrony a protony, jsou hnány slunečním větrem do vesmíru a při interakci s magnetickým polem Země vytvářejí v polárních oblastech světelné efekty, a to nejčastěji ve výšce kolem sta kilometrů. I přes racionální vysvětlení zůstává pozorování polární záře dechberoucí a mystickou podívanou.
Polární záře byla pozorována v mnoha podobách, od oblouků až po spirály či koróny. Nyní však došlo díky práci nadšenců k zaznamenání záře podobné písečným dunám. Jev zkoumala profesorka Minna Palmrothová, astrofyzička z Helsinské univerzity, která byla přizvána do Facebookové skupiny, kde probíhala diskuze mezi amatéry o „nové polární záři“.
Vědkyně následně požádala komunitu, aby jí lidé posílali další fotografie polárních září. Nakonec se skutečně podařilo získat záznamy tohoto nového jevu ze dvou různých míst ve Finsku. To Palmrothové a jejím kolegům umožnilo určit nadmořskou výšku záře a další její aspekty, jako rozestup „dun“.
Palmrothová došla k závěru, že neobvyklý tvar polární záře je pravděpodobně způsoben poruchou v atmosféře, známou jako gravitační vlna. Je to podobné, jako když hodíte kamínek do rybníka a na hladině se utvoří vlny. V atmosféře však vlny putují svisle nahou. Podle vědkyně jde o zcela výjimečný jev, který vzniká na základě souhry několika náhodných událostí v atmosféře a je pravděpodobné, že podobný útvar nebude často k vidění.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
