led
Beaufortovo moře. Kredit: NASA/Kathryn Hansen

Mořský led v Arktidě dosáhl 13. března letošního maxima. Podle vědců z NASA je právě končící zimní arktická sezóna srovnatelná s rokem 2007 a jde o sedmý nejmenší rozsah ledové pokrývky v této oblasti v celé historii pozorování.


Rozsah ledové plochy dosáhl 14,78 milionu čtverečních kilometrů. Oproti průměru z let 1981 – 2010 jde o úbytek 860 tisíc čtverečních kilometrů, což zhruba odpovídá velikosti amerického státu Texas.

Ledová pokrývka v Arktidě expanduje během podzimních a zimních měsíců. Maximálního rozsahu zpravidla dosahuje mezi koncem února a začátkem dubna. Na jaře se plocha opět zmenšuje a v září dosahuje minima. „I když tento rok nebyl rekordní, maximální ledový rozsah stále poukazuje na trvalý pokles zimní ledové pokrývky,” uvedla Melinda Websterová, specialistka na mořské ledy z Goddardova kosmického střediska. „Teploty v Arktidě byly o něco vyšší než je průměr a například v Beringovo moři jsme zaznamenali velký úbytek ledové plochy. Nicméně tato zima nebyla ničím extrémní a dramatická ve srovnání s minulými roky.”

Rostoucí teploty v Arktidě zmenšují plochu ledové pokrývky a zároveň ji zužují. Důsledkem je tak tání i velmi starého ledu, který dříve vznikl nabalováním vrstev sezónního ledu a fungoval jako ochrana před rychlým táním. Podle studie z 2018, kterou publikoval Ron Kwok z Jet Propulsion Laboratory, se současný mořský led ze 70 % skládá ze sezónního ledu, který v pravidelných cyklech vzniká a zaniká.

Sezónní led je oproti starému ledu tenčí a roste rychleji. Problém je ale ve ztrátě vícevrstvého starého ledu, který dříve udržoval ledovou pokrývku v Arktidě v určité stabilitě. Aktuální maxima a minima vytváří rychlá expanze nestálého ledu. Ten v zimě dobře vzniká, a tak úbytek ledu v Arktidě není na první pohled patrný.

Zdroje: NASA a National Snow and Ice Data Center




Další čtení