Byl mír a pro zemědělce panovalo poměrně příhodné počasí. Přesto politika jednoho z nejhrůznějších diktátorů dějin, Josifa Stalina, dovedla k vyhladovění miliony lidí především na Ukrajině. Hladomor, který zemi zasáhl na přelomu let 1932 a 1933, je dnes považován za cílenou snahu likvidace ukrajinského národního cítění a pomstu místnímu rolnictvu. Stalin obilnici Evropy nechal doslova zdevastovat, bohaté zemědělské oblasti byly absurdně ničeny a pustošeny. Výsledkem cíleného hladovění Ukrajinců je až 9 miliónů mrtvých, z dalších miliónů lidí se v důsledku hladomoru stali invalidé.
Velký skok do bídy
Stalinův „velký skok“ nutně musel přinášet oběti. Překotná industrializace, kolektivizace a blížící se konec první pětiletky, to byla souhra, jejíž důsledky se plně ukázaly až poté, co Stalin prohlásil, že byl plán splněn před lhůtou. Neukázal však žádná čísla, protože skutečnost byla tristní. Přerod z agrární země na průmyslovou totiž neprobíhal vůbec hladce. Průmysl sovětského svazu byl nevýkonný, oproti plánu se například v roce 1932 vyrobilo jen 6,2 mil. tun oceli namísto 17 mil. tun a tak dále. Spotřební zboží pro běžné občany se stávalo stále častěji nedostupné. Přitom obrovské finanční prostředky mizely v projektech, které nebyly nikdy dokončeny. Asi nejmarkantnějším důkazem sovětského hospodářství první pětiletky se stal hladomor. Ten ale nepostihl jen Ukrajinu, zužoval i jih Ruska či Kavkaz, avšak obilnice Evropy nebyla Stalinovi nikdy po chuti.
Otrokem v kolchozu
Projekt kolchozů, tedy velkých zemědělských družstev vzniklých z vyvlastněné půdy rolníků, měl být revolucí. Jenže logicky tomu tak být nemohlo. Kolchozníci nedostávali plat a odměnou jim byla jen část toho, co vypěstovali. To se logicky zemědělcům nelíbilo. Už na konci 20. let, kdy začaly první kolchozy vznikat, se objevovaly nepokoje a co víc, rolníci přirozeně ztráceli motivaci k práci samotné. Důsledkem špatné organizace a této demotivace byl pokles zemědělské produkce a samozřejmě i snížení její kvality. Ruku v ruce s tím stát stále více kolchozy využíval jen jako zdroj a téměř nic do nich neinvestoval. Veškeré finance mířily jen a jen do strojírenství. Když už šlo o traktory, v roce 1932 jich bylo třeba vyrobit 170 tisíc, na místo toho se jich smontovalo sotva 50 tisíc.
Rolníci v kolchozech tvořili nejpočetnější třídu. Během násilné kolektivizace byly těmto lidem zničeny domovy, byly zpřetrhány rodinné vazby a ti nejvzpurnější končili ve vyhnanství nebo rovnou s prostřelenou hlavou. Naprosto špatné plánování a vedení, které zemědělství vůbec nerozumělo, to byly faktory, které by tak jako tak dovedly rolnictvo k hladovění. Navíc zájmy státu byly diametrálně odlišné od zájmů zemědělců, a tak byl venkov drancován až na kost.
Ukrajinský rolník = nepřítel
Umíněný Stalin, pro kterého byl rolník v podstatě nepřítelem, mohl krizi včas zabránit. Dokonce nechal nakoupit obilí ze zahraničí, což je nesmírný paradox vzhledem k tomu, že Ukrajina byla největším světovým vývozcem tohoto artiklu. Ukrajině ale potravinovou injekce neposkytl, místo toho ještě zvýšil na venkov tlak. Pro Ukrajinu byly v létě 1932 vypracovány speciální plány, podle nichž musely kolchozy vyprodukovat v podstatě nesplnitelné plány výkupu. Zemědělcům jinak hrozily drtivé tresty v podobě vězení, vyhnanství nebo i smrti. Na podzim roku 1932 nechal Stalin už tak strádajícím rolníkům zabavovat všechny potravinové zásoby nejen obilí, ale i masa, mléčných produktů či zeleniny. Vznikly skupiny pátračů, kteří cíleně hledali tajné úkryty zásob. Tito lidé venkovany surově bili, nahé je vyháněli na mráz a kdo nechtěl přiznat zásoby, byl vyhnán na Sibiř nebo zastřelen. Na konci roku 1932 byli ukrajinští venkované v podstatě bez jídla a peněz.
Hladomor plně propukl a svého vrcholu dosáhl na jaře 1933 společně s epidemií tyfu a dalšími nemocemi. Objevil se kanibalismus, lidé jedli mršiny a některé matky zabíjely své děti. A Stalin se i nadále na rolníky zlobil a do zbídačených oblastí posílal fanatické aktivisty, kteří vybíjeli své sadistické choutky na zbídačeném obyvatelstvu.
Genocida
O hladu v Sovětském svazu se vědělo i na Západě. Stalin prohlašoval, že hlad (nemluvil o hladomoru) je důsledkem neschopnosti kolchozníků a podvratných vlivů, které se do družstev vetřely. Jak moc sám svým slovům věřil, nezjistíme, každopádně snaha zlikvidovat ukrajinské rolníky byla evidentní. Ukrajina dodnes chápe hladomor jako akt genocidy ze strany stalinistického režimu. Západ sice termín genocida v souvislosti s tragédií neužívá, nicméně událost považuje za cílenou snahu zlikvidovat ukrajinský odpor k násilné kolektivizaci a jako prostředek k potlačení ukrajinského národního sebevědomí.
Galerie:
Lucie aktivně píše od roku 2017 a je hybnou silou několika magazínů. Vyhledává aktuální témata a dokáže je s ohledem na SEO srozumitelně předložit čtenářům.
Měl bych dotaz – komu na Ukrajině v r. 1917 patřila půda, že se v článku mluví o vyvlastnění? Carovi?
Po Velvetu běžel francouzský film o hladomoru, kde se hovořilo o 1 a 1,5 milionu obětí. Autoři připouštěli, že obětí mihlo být více, ale ne násobně. Dnes některé Ukrajinské zdroje mluví až o 20 milionech, historikové připouští maximálně polovinu, tak jak to vlastně bylo?
Zkuste si přečíst něco o Zlaté blokádě. Všechno není černobílé.
Oficiální ruské zdroje za spolupůvodce hladomoru označují „zlatou blokádu“. Od roku 1925 totiž západní země odmítaly platbu Sovětského svazu zlatem, a tomu tak nezbývalo než platit dovoz západních strojů zásobami ropy, dřeva a obilí jako obchodní „měnou“.[38] V dubnu 1933 vyhlásila Velká Británie zákaz dovozu sovětského zboží a zakázala dovoz dřeva, ropy, másla, pšenice a ječmene.[39] V roce 1934 byl tento zákaz plateb zlatem zrušen. Ovšem vzhledem k tomu, že Rusko mělo po celou dobu hladomoru zásoby obilí,[40] působí toto obvinění jako výmluva.
Diky za clanek. Pekne a jasne napsano. Situace se opakuje..
Bůhví jak to bylo….