Ainuové

Ainuové je označení pro původní obyvatelstvo území Ruska a Japonska, které žije na Kamčatce a na severu ostrova Hokkaidó. Jeho osudy v této oblasti byly dosti pohnuté, když se proti němu již v sedmém století Japonci ostře postavili přesvědčeni o tom, že se jedná o méněcennou rasu. Odhady o jejich počtu se značně liší, oficiální udávají 25 tisíc, neoficiální až 200 tisíc. Obecně se dnes soudí, že kultura Ainu je pokračovatelkou kultury japonského období Džómon (zhruba 10 000 – 300 př. n. l.).

Pro Japonce byli Ainuové „chlupatými lidmi“

Původ Ainuů není dodnes spolehlivě vysvětlen, protože se od okolních asijských národů zcela liší. Mají světlejší pleť a hluboce posazené šedé nebo modré oči, široké obočí. Japonce vždy fascinovalo jejich hustší ochlupení, kvůli kterému jim říkali „chlupatí lidé“. Existují dokonce antropologické studie, jež je řadí mezi neasiaty. Samotný název ainu znamená v domorodém jazyce „lidská bytost“.

S úsměvem jde všechno líp?

V minulosti měly ženy Ainuů na svém obličeji vytetován úsměv. Během japonizace však bylo roku 1799 tetování zakázáno, protože byla celá tetovací procedura vnímána jako velmi bolestivá a nehumánní. Přesto ženy tohoto kmene tetování podstupovaly až do 20. století. Uvádí se, že poslední tímto způsobem tetovaná žena skonala až roku 1998.

Související:
Kurilské ostrovy – spor o území sopek stále trvá

Ainuové na tetování údajně tak dlouho trvali z přesvědčení, že se bez něho dívka nevdá a po smrti nenalezne klid. Surovost tetování není nutné zpochybňovat. Započalo se s ním již v sedmi letech věku a v průběhu života byl úsměv postupně upravován až do chvíle vstupu do manželství.

Medvědí sašimi jako vyhlášená pochoutka

Ainuové žijí v malých osadách označovaných jako kotan. Zde lze i dnes obdivovat svébytnou kulturu, když rozličné tance divokých jmen sarorunčikap rimse, čak peeyak nebo sepoupopo byly dokonce japonskou vládou prohlášeny za kulturní majetek.

Gurmáni si však na největší specialitu kuchyně Ainuů musí nechat zajít chuť. Syrové medvědí maso nazývané medvědí sašimi bylo oficiálními místy zakázáno, v minulosti totiž zapříčinilo několik výskytů smrtelné trichomoniázy. Není to také dlouho, kdy ženy Ainuů kojily během festivalu Iomante medvědí mláďata svým mlékem přímo z prsu.

Související:
Severní Sentinel. Ostrov, kde každého cizince nemilosrdně zabijí

Doba útlaku je snad již definitivně minulostí

Permanentní útlak ze strany oficiálních vlád měl za následek, že se v minulosti Ainuové ke svému etniku často raději nehlásili, aby se vyhnuli problémům. Jejich děti byly mimo jiné vystaveny šikaně ve škole.

V osmdesátých letech ještě japonský premiér Jasuhiro Nakasone neváhal přijít s prohlášením, že země je jednonárodnostní. Teprve roku 2008 stát uznal Ainu za původní obyvatele, čímž byla ukončena i diskriminace takřka vymizelého etnika.

Galerie:





Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Světoběžník na domovskou stránku
Seznam.cz






Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz


Související

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *