V roce 1913 byl Josif Vissarionovič Džugašvili, známý jako Stalin, odsouzen ke čtyřem letům k vyhnanství na Sibiři. Nebylo to poprvé, kdy byl vyhnán na východ, ale pro mladého revolucionáře byly tyto roky dlouhé. Nejprve se nesly v naději na uprchnutí a na revoluci. Později, když se šance na útěk stala téměř nemožnou, si Stalin vyhnanství přizpůsobil k obrazu svému.
Vyhnán na polární kruh
Stalin a další soudruzi byli vystěhováni do sibiřského Turuchansku. Tento obzvláště nehostinný kraj Stalinovi nesvědčil. V četných dopisech určených různým činitelům socialistické strany a manželce si stěžovat na své zdraví i na nedostatek finančních prostředků. V zimě v okolí Turuchansku panovaly i 37 stupňové mrazy, navíc sehnat něco k snědku byl nadlidský úkol.
Vedení strany se rozhodlo Stalina a Jakova Sverdlova ze Sibiře osvobodit. Jenže osvobození se nezdařilo především zásluhou tajného agenta carské policie Romana Malinovského, který o plánech informoval patřičné úřady. V důsledku toho byl Stalin se Sverdovem poslán ještě dál na Sibiř do osady Kurejka. Vesnice, která měla 60 obyvatel a 8 domků, se nachází nedaleko severního polárního kruhu a je tak odlehlá, že se útěk stal doslova nemožným. Oběma revolucionářům byl navíc přidělen zvláštní dozor.
Vztah se čtnáctiletou dívkou i přátelství s dozorcem
Stalin chtěl nejprve uprchnout. O pomoc dokonce žádal Malinovského, kterému bezmezně důvěřoval. Když se později dozvěděl o jeho tajném poslání, nechtěl tomu věřit. Stalin byl nejprve v jedné ubikaci se Sverdlovem, ale muži se nepohodli. Sverdlov si v dochovaných dopisech stěžoval na Stalinovu nepořádnost. Oba nakonec museli být rozděleni a přestali se stýkat.
Stalin byl ubytován v domě rodiny Perepryginových, kde žilo pět osiřelých bratrů a dvě sestry. S jednou z nich, čtrnáctiletou Lidií, navázal pětatřicetiletý Stalin intimní vztah. O dívku se ale zajímal i Stalinův dozorce a oba muži se poprali. Jak bitka dopadla, není známo, ale Stalin měl z konfliktu nečekaný prospěch. Shodou okolností byl velitelem místní policie muž pocházející stejně jako Stalin z Gruzie. Co si oba muži slíbili není jasné, ale důsledkem Stalinova přestupku nebyl žádný trest a Stalin dostal nového dozorce. Tím byl Michail Merzjakov. Podle svědectví Stalinova archivu to byl velmi ohleduplný člověk a oba muži se na Sibiři spřátelili.
Merzjakov byl o mnoho let později v roce 1930 stíhán sovětským režimem za svoji minulost u carské policie. Tehdy se obrátil na Stalina s prosbou, aby zohlednil jeho vřelost během pobytu na Sibiři. Stalin na Merzjakovův dopis reagoval nezvykle vstřícně a muž měl od té doby skutečně od politického pronásledování pokoj.
Vraťme se ale ke Stalinovi na Sibiři. Od změny dozorce se mu vedlo nevídaně dobře. Chodil na ryby, na vycházky, lovil a navštěvoval soudruhy v okolí. Přestože měl na západě Ruska manželku, žil s Lidií a podle nepotvrzených informací měli dítě. V dopise z roku 1915 zmínil, že se mu zlepšilo zdraví, ale co jej tíží, jsou teploty kolem -45 stupňů.
Roky na Sibiři Stalina nijak nepoznamenaly
Co ukazuje Stalinův pobyt na Sibiři? Jednak je to skutečnost, že kličkami a dalšími machinacemi si i v extrémním prostředí dovedl vybojovat vcelku slušný život. V rámci možností dosáhl toho, co potřeboval. Tento rys se projevil ještě mnohokrát při boji o moc mezi bolševiky i během jeho diktatury. Podle Olega Chlevňkuka, historika a velkého odborníka na Stalinovu éru, dokazuje sibiřský exil na Stalinovu psychickou odolnost, pokoušel se pracovat a sháněl knihy a když to nešlo, přizpůsobil se tak, aby přežil.
Stalin se ze Sibiře vrátil silnější, ale nedal to na sobě znát. Po revolučním roce 1917 začal strmě šplhat v bolševické hierarchii, nejprve ve stínu Lenina, pomocí kliček a čistek. Diktátor, který zemřel v roce 1953, měl během své politické kariéry na svědomí miliony mrtvých. Nejhorší odhady hovoří až o devíti milionech obětí.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
