Kdo jsou černooké děti a proč nahánějí hrůzu?

Když se zlo skrývá za nevinnou dětskou tváří, je ještě děsivější. Alespoň nám to podsouvají béčkové horory. Kdo by přece čekal od malého dítka s roztomilýma očkama levárnu? Ale pozor, co když má to malé neviňátko oči černé jako uhel? Pak je lepší utíkat.

Strašidelný příběh o černookých dětech možná znáte jako filmové hororové zpracování z roku 2012. Jeho kostra je však mnohem starší, sahá až do 80. let minulého století. Děti s černýma očima ve věku zhruba 6 – 16 let se prý znenadání objevují ve dvojicích až trojicích, mají bledou a někdy až namodralou kůži a zvláštní staré oblečení. Večer oslovují lidi v osamocených autech či domech a chtějí po nich jen drobnost. Odkud přišli? Co chtějí? A není to jen výmysl?

Novinář, který vytvořil legendu

Až do roku 1996 se o černookých dětech šuškalo jen ve Spojených státech a zřejmě nikdo jejich existenci nebral vážně. Jistý texaský novinář jménem Brian Bethel to změnil. V novinovém článku v místním plátku popsal podivné setkání s černookými dětmi. Jednoho večera seděl ve svém vozidle u kina a vypisoval šek. Najednou si všiml, jak se k němu blíží dva mladí kluci. Jeden z nich zaklepal na okno řidiče. Novinář jej stáhl a prý jej okamžitě zalil pocit děsivého strachu, i když k tomu neměl racionální důvod.

Starší z dvojice řekl, že chtěli s bratrem do kina, ale nechali si doma peníze. Novináře žádali, zda by je mohl svézt domů pro peníze a zpět, aby film stihli. Ujišťovali jej, že je to kousek. Bethel ale věděl, že promítání již dávno běží a ať by je vezl kamkoliv, vrátili by se tak na závěrečné titulky. S dětmi se tedy přestal vybavovat, až si najednou všiml, jak se oběma zcela zatemnily oči. Obě podivné postavy na něj ale dále naléhaly. V tu chvíli nastartoval a rychle odjel z parkoviště. Strachy se celý klepal.

Bethel dodnes tvrdí, že se vše odehrálo tak, jak vypráví. Jeho příběhu je snadné věřit. Je zvláštní a obsahuje kapku tajemna. Nevíme, co by se stalo, pokud by kluky svezl. Ani nevíme, zda jejich oči nepotemněly jen v novinářových představách či šlo o hru světla a stínu ve večerním šeru.

Internet versus mimozemšťané či potomci ďábla

Od té doby se s vyprávěními o tajemných setkáních s černookými dětmi roztrhl pytel. V některých historkách děti stopují, sedají na zápražích a dokonce se měly objevit i v Evropě. Může za to internet, díky kterému se příběhy začaly šířit rychlostí blesku nebo se jedná o skutečně nový fenomén? Zastánci konspiračních teorií věří, že jsou černooké děti mimozemšťané. Démonologové zase tvrdí, že jde o dítka samotného ďábla a když je vpustíte do své blízkosti, umožníte pánu pekel vstoupit do vašeho života.

Když si je pustíte domů, je zle

Internetovým diskuzím dominuje příběh o postarším manželském páru z Vermontu. Pozdě večer na jejich dveře kdosi zaklepal. Byly to děti – dva kluci a holčička. Prosili o pomoc, zda by u nich nemohli počkat, než si je vyzvednou rodiče. Starší manželé sice chvíli váhali, ale pak svolili. Děti s nimi nenavazovaly oční kontakt. Nikdo nemluvil, jen kočky na děti chrčely a stahovaly se pod pohovku.

Po šálku kakaa chtěly děti na toaletu, paní je tam dovedla a všimla si jejich očí. Byly černé jako vesmír bez hvězd. Když se vrátila do obývacího pokoje, manžel krvácel z nosu. Najednou vypadl proud a celý dům potemněl. V tu chvíli se z šera chodby ozvalo: „Naše rodiče jsou tu.“ Děti pak beze slova opustily dům a nechaly dveře dokořán. Žena si venku všimla dvou mužů, zamávala na ně, ale stejného gesta se od nich nedočkala. Všech pět postav sedlo do auta a odjelo.

V dalších dnech se v domě začaly dít divné věci. Tři ze čtyř koček zmizely beze stopy a jedna zemřela. Manžel stále krvácel z nosu. Po vyšetření mu byla diagnostikována velmi agresivní rakovina kůže.

Kde je pravda? V tomto případě se zcela jistě jedná o poutavou městkou legendu. Potkáte-li však děti s černýma očima bez bělma, raději se od nich držte dál.