„Klima se přece měnilo vždycky,“ zaznívá často z úst nebo komentářů od popíračů současných klimatických změn. Skutečně – historie naší planety byla plná období extrémního chladu i horka. Tak proč bychom se tedy měli obávat toho, co se děje dnes? Odpověď na tuto otázku lze hledat stovky milionů let v minulosti. Právě tam se totiž nacházejí argumenty, které dokazují, že současná klimatická změna je v historii klimatu zcela výjimečná.
Jak víme, jaké bylo podnebí před miliony let?
Vraťme se ale zpět k současným klimaskeptikům. Současné změny podnebí se sice nemůžou vyrovnat výkyvům, které se děly v minulosti, avšak tempo, jakým se z globálního hlediska otepluje, ještě nikdy takových obrátek nenabralo. A právě v rychlosti těchto změn spočívá největší problém.
„Jak můžete vědět, jaké bylo klima před miliony let, když tehdy nikdo nežil?“ zní další častý obranný argument těch, kteří považují globální oteplování za výplod lidské fantazie. I na tuto otázku je velice snadné argumentovat.
Vědci mají totiž velmi přesné metody, díky nimž jsou schopni zrekonstruovat dávné podnebí. Existují v zásadě čtyři hlavní postupy, jak „cestovat časem“. Uvedu je ve zkratce:
- Ledovcová jádra – vrty v grónských a antarktických ledovcích uchovávají bublinky vzduchu staré stovky tisíc let. Z jejich složení lze přímo měřit koncentraci CO₂ i teplotu v dané době. Jde o velice přesnou metodu a takto je možné velmi dobře porovnávat jednotlivá období.
- Sedimenty mořského dna – vrstvy usazenin, včetně zbytků schránek mořských mikroorganismů, nesou informaci o teplotě oceánů a chemickém složení atmosféry.
- Izotopy kyslíku – poměr izotopů O¹⁶ a O¹⁸ v ledu nebo schránkách fosilií ukazuje, zda byla daná éra chladnější nebo teplejší.
- Pylová analýza, letokruhy, jeskynní krápníky – další zdroje detailního pohledu do klimatické historie posledních desítek tisíc let.
Pokud se tyto metody nezávisle spojí, vytvářejí poměrně přesný obraz o tom, jak se klima v průběhu geologických dob měnilo. Nutno dodat, že tyto metody jsou verifikované, nejde tedy o žádné spekulace.
Země mezi ledem a ohněm
Za posledních 500 milionů let prošla Země dramatickými výkyvy. V některých obdobích byla zcela pokrytá sněhem a ledem, jindy, například během křídy před 90 miliony lety, panovalo globální superteplo. Teploty i v polárních oblastech tehdy umožňovaly růst deštných lesů, jak píše web ScienceNews.
Největší katastrofou v historii života bylo hromadné vymírání na konci permu zhruba před 252 miliony let. Tato událost souvisela s extrémním oteplením, které způsobily obrovské vulkanické výlevy CO₂ (tzv. Sibiřské trapy). V důsledku toho se teplota v tropických oblastech mohla vyšplhat až na 70 °C, a tak dle odhadů vědců 81 až 94 % všech druhů na Zemi vyhynulo.
Proč je současné dnešní oteplování jiné?
Jak už jsem uvedl výše, v minulosti se změny klimatu odehrávaly velmi pomalu. Obvykle šlo o horizont desítek nebo stovek tisíc let. Rozhodně nešlo o staletí. Evoluce i ekosystémy tak měly čas se přizpůsobit. Dnešní změna je však jiná. Za pouhých 150 let jsme zvýšili koncentraci CO₂ o více než 50 % – z hodnot kolem 280 ppm na více než 420 ppm dnes. Tempo oteplování je až stokrát rychlejší než při minulých přirozených změnách.
Příčinou přitom nejsou sopky, Slunce ani kosmické vlivy. Jsme to my, spalujeme fosilní paliva, odlesňujeme a drakonicky ničíme půdu intenzivním zemědělstvím. To vše v atmosféře zanechává otisk, který je měřitelný a nepopiratelný.
Mýtus o zeleném Grónsku
Objevují se také argumenty, že před takzvanou malou dobou ledovou, tedy chladnějším obdobím zhruba mezi 16. a 19. stoletím, panovaly na Zemi ještě vyšší teploty než nyní. Není to pravda. Během takzvaného středověkého klimatického optima, (cca 950 až 1250) se průměrná teplota na zemi pohybovala v rozmezí 13,5 °C až 14,0 °C. Aktuálně se průměrná teplota planety pohybuje okolo 15 °C. A ani Erik Rudý, který nazval Grónsko zelenou zemí (Greenland), neviděl na největším ostrově světa bohaté zelené pastviny, jak klimaskeptici rádi uvádějí. Chudé traviny se sice nacházely při pobřeží, zbytek si však tento Viking vymyslel, aby do Grónska nalákal další osadníky.
Zpomalení Golfského proudu
Jedním z nejzávažnějších rizik současného klimatického trendu není jen postupné oteplení, ale i narušení stabilních systémů, které řídí klima. Golfský proud je součást tzv. termohalinní cirkulace, která rozvádí teplo po planetě. Jenže když na severní polokouli tají sladkovodní ledovce, voda z nich může tento proud zpomalit, nebo dokonce úplně zastavit.
Některé simulace ukazují, že k tomu může dojít už během tohoto století. Důsledky? Narušila by se distribuce teplé vody z tropů do severního Atlantiku, což by paradoxně vedlo ke skokovému ochlazení Evropy, ale nastal by i chaos v monzunových systémech Afriky a Asie.
Minulost je klíčem k budoucnosti
Dějiny klimatu ukazují, že Země je dynamická a schopná přežít i extrémy. Ale lidé a většina ostatních druhů jsou závislí na poměrně úzkém rozmezí klimatických podmínek. Pokud se vydáme cestou, kterou známe z minulosti, tedy směrem ke globálnímu superteplu, planeta samozřejmě bude fungovat dál, má totiž jakousi vlastní termoregulaci a v průběhu milionů let se znovu ochladí. Jenže může dojít k vážnému narušení naší civilizace.
Klimatu je třeba rozumět komplexně. Nejen z pohledu současného, ale je nutné se dívat i do minulosti. Naše Země toho už zažila hodně, teď ale o její budoucnosti rozhodujeme my.
Pasacal Acot – Historie a změny klimatu (ISBN 80-246-0869-3)
Wolfgang Behringer – Kulturní dějiny klimatu (ISBN 978-80-7432-022-4)
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
