Vikingové jsou známí pro svoji odvahu, ale i krutost. Vždyť jejich krvavý orel patří vůbec k nejhorším metodám trestu smrti v dějinách lidstva. Vynalézavost severských bojovníků u této praktiky, kdy byla oběti za živa zády vyjmuta plíce a vytvořena jakási křídla, nekončila. Podobně hrůznou metodu představovala takzvaná osudná procházka.
Tyto dva drastické způsoby ukončení života byly využívány pro největší nepřátele. Zmínky o orlovi pocházejí již z doby před koncem prvního tisíciletí, procházka se v literatuře vyskytuje až ve století dvanáctém. O co šlo?
Pomalá a ošklivá smrt
K osudné procházce byl zapotřebí kat, který se dobře vyznal v lidské anatomii. Těch bylo mezi Vikingy zcela jistě dostatek. Další pomůcku představoval strom s dostatečně širokým kmenem, což ve Skandinávii také nebyl žádný problém.
Zajatý nepřítel byl nejprve obeznámen se svým osudem a poté byl ještě nějakou dobu uvězněn. Už samotná vidina hrůzostrašného trestu je příkladem vikingské krutosti a současně důmyslnosti. Myšlenky na bolestivý a pomalý konec oběti psychicky zcela podlomily, avšak o konkrétním čase exekuce neměly žádné ponětí.
Samotný akt lze označit jako trýznivé mučení, u kterého byla jediným východiskem smrt. Oběť byla postavena v poutech na nohách ke stromu, přičemž kat obratně nařízl břicho, aby vyňal část střev, kterou přidržoval ve vlastních rukou nebo ji připevnil ke kmenu. Odsouzenec byl následně vyzván, aby začal obcházet strom, kolem kterého se začal střevní trakt omotávat.
Výsledek popravy zpravidla záležel na šikovnosti kata. Pokud se mu povedlo břicho naříznout tak, aby oběť krvácela co nejméně, umírala velmi dlouho. Nicméně dochované ságy popisují spíše popravy, které současně vedly ke značné ztrátě krve. Někdy prý odsouzenec neudělal ani krok a zemřel u kmene stromu v ukrutných bolestech. Nicméně ani procházka s vyhřezlými střevy nebyla pro oběť vůbec motivující, ale bolestivá rozhodně byla.
Ve jménu Ódina
Vikingské způsoby odstraňování nepřátel byly skutečně kruté, stejně tak jako jejich nájezdy. Takto se severští válečníci snažili vydobýt si respekt u ostatních národů a současně budit hrůzu u svých nepřátel, to vše ve jménu boha Ódina, jež je podle severské mytologie otcem veškerenstva, patronem bojovníků, bohem smrti, války, ale i magie.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
Co nám říká Lapeho komentář?…..jen hňup co se potřebuje někde zviditelňovat…. též reakce Honzy Skočdopole….he.he.he…….co ?!
Pan redaktor zřejmě nedokončil ani základní vzdělání, pokud je schopen napsat Vikingové a vikinský (asi od podstatného jména Vikinové). O Vikinzích se asi dozvěděl náhodou a jen z doslechu. :-)))
Dobrý den, už jsem to psal do diskuze na Seznam.cz, kde naše články vycházejí. V článku jsme původně měli „vikingská“, ale od editora Seznamu jsme dostali upozornění, že jde o chybu. Nicméně správně jsou obě možnosti, viz. Ústav jazyka českého zde: https://dotazy.ujc.cas.cz/odpovedi/?id_klicove_slovo=3501&filter=1
A kde jsou ted Vikingove, hnijou v pekle.
HEHEHE…..
Asi peklo znáš osobně 😀