V Údolí smrti ve východní Kalifornii se můžete setkat s podivnými cestujícími kameny. Poznáte je jednoduše – táhnou se za nimi různě dlouhé cestičky po trase, kterou putovaly. Jedná se o dlouhou dobu nevysvětlitelný jev, jelikož všechny teorie, jak by k tomu mohlo docházet, byly postupně vyvráceny. Jak je to možné?
Údolí smrti pojmenovali američtí pionýři
Už samotný název přivede člověka k myšlence, že se na tomto místě muselo stát něco hrozného. Do jisté míry tomu tak skutečně je, nezemřely zde však stovky lidí, jak toto pojmenování evokuje.
Název pochází od pionýrů, kteří v roce 1849 Údolím smrti procházeli. Během cesty se ztratil jejich vůdce i s mapou a oni pak zabloudili. Museli sníst svá tažná zvířata, spálit vozy a pokračovat v cestě pěšky. Po několika týdnech putování naštěstí došli do malého městečka, kde byli zachráněni.
Název pak vymysleli pravděpodobně kvůli traumatickému zážitku a také kvůli nehostinnému prostředí. Údolí smrti je totiž pouze holá poušť, která zde zůstala po vyschnutí jezera.
Putující kameny
Záhadou bez vysvětlení jsou však v Údolí smrti putující kameny. Nutno říci, že se nejedná o žádné drobné kamínky, někdy to jsou obrovské balvany vážící kolem 300 kilogramů.
Jejich pohyby jsou navíc velmi nepravidelné a nepředvídatelné – kameny se totiž pohybují různými směry a často svůj směr i mění. Někdy se dokonce vrací po dané trase zpět. A ještě podivnější je, že tyto cestičky nejsou ve svém průběhu stejně velké, nýbrž se různě rozšiřují a zužují tak, že neodpovídají ani velikosti kamenů, které je vytvořily.
Teorie, které se nepotvrdily
Jedním z prvních možných vysvětlení bylo, že kameny posouvá silný vítr. Vědci tuto teorii otestovali a skutečně – kameny se pohybovaly. Jenže jinak, než jakým způsobem se hýbají v Údolí smrti. Zatímco tam se balvany sunou a zanechávají za sebou cestičky, samotný vítr je jen kutálel.
Další již vyvrácená hypotéza tvrdila, že za to může led, který se zde po občasném dešti vytvoří. Ledové kry s kamenem uprostřed ve spojení se silným větrem by pak mohly nerosty sunout. Tentokrát se ale ukázalo, že se tak silný vítr do Údolí smrti mezi vysokými skalami vlastně ani nedostane.
Další podivné objevy
Tyto nezdary vědce přivedly k rozhodnutí začít kameny a jejich pohyb důkladněji pozorovat a pečlivě tak zmapovat veškeré okolní vlivy a prostředí. To však přineslo ještě více záhadných zjištění.
Ukázalo se, že má většina kamenů před nebo pod sebou kopeček z hlíny. Vypadalo to, jako by kámen sunul hlínu před sebou a na kopeček z ní vzniklý následně nějakým způsobem vylezl. Dalším podivným objevem bylo to, že více než polovina cestiček ani nemá žádný kámen. Zkrátka nic z toho nedávalo smysl.
Vysvětlení se přece jen našlo
Pozorování však přineslo i užitečné objevy o fungování prostředí v Údolí smrti. Ukázalo se, že když do vyschlého jezera naprší a voda během noci zmrzne, vytvoří se na povrchu kamenů ledová krusta. Po rozednění pak led začne pomalu tát a odpařovat se. Navíc zde neustále proudí spodní vody z okolních kopců. Všechna tato zjištění byla klíčová pro konečné vysvětlení jevu.
Na kameni se vytvoří ledová krusta, kterou spodní vody dokáží pomocí vztlakové síly vytlačit vzhůru. Tím samozřejmě vytlačí i samotné kameny uvnitř tohoto ledového obalu a ty se tak mohou volně pohybovat směrem, jakým je vede voda a vítr. Ledová vrstva potom pomalu taje, čímž se kámen přibližuje zemi a začíná tvořit cestičku. Po nějaké době tání ledu už je ale kámen příliš těžký, klesne na zem a pohybovat se přestane.
Tím se vysvětluje i rozšiřování a zužování cestiček – vrstva ledu na kameni vyrývá cestičky širší než je šířka samotného kamene, a jak taje, cestička se postupně zase zmenšuje.
Během vytváření ledové krusty dojde kromě vody také ke zmrznutí určitého množství hlíny. Právě to po roztání vytváří drobné kopečky, které se pod kameny nachází.
Pak už zbývá jen poslední záhada – jak to, že některé cesty vůbec nemají svůj kámen? Tady je odpověď naprosto jednoduchá. Pravděpodobně to mají na svědomí turisté, kteří si drobnější kameny odnášejí jako suvenýry.
Copywriterka, která se věnuje psaní na částečný úvazek od roku 2020. Studuje český jazyk a literaturu na VŠ, aby se jednoho dne mohla tvorbě textů věnovat naplno. Zajímá se o různá tajemná či pozoruhodná místa na zemi, o která se pak s radostí dělí se čtenáři. Jelikož má za sebou také zdravotnické vzdělání, věnuje se i tématům první pomoci.
