V hlubinách Tichého oceánu, někde mezi Novou Kaledonií a Austrálií, měl ležet ostrov. Objevoval se v tištěných mapách a atlasech, v digitálních databázích i v navigačních systémech lodí. Nesl název Sandy Island a rozhodně nemělo jít jen o pouhou skálu trčící nevzhledně z vody. Ostrov měl zhruba 24 kilometrů na délku a byl zakreslován do map už od 18. století. Jenže Sandy Island nikdy neexistoval.
Ostrov duchů
Existence či spíše neexistence ostrova Sandy je jedním z nejznámějších případů „přízračných ostrovů“. Takto jsou označována místa, která byla zanesena do map, přestože fyzicky neexistují. Mohlo jít o omyly, ale i o záměry objevitelů, kteří chtěli v minulosti dosáhnout slávy, i když nenašli zhola nic. Často se omyl nebo podvod brzy odhalil, tak jako tomu třeba bylo u Útesů Marie Terezie, o kterých jsme psali dříve. Jenže u ostrova Sandy je zarážející fakt, že přežil v kartografických materiálech od doby Jamese Cooka až do roku 2012.
Když se tehdy australský výzkumný tým na palubě lodi RV Southern Surveyor vydal do oblasti, kde se měl ostrov podle všech záznamů nacházet, vědce čekalo jen širé moře. Že ostrov nikdy neexistoval, potvrdil sonar, který neukázal žádnou mělčinu ani jiný podezřelý podmořský útvar. Sandy Island prostě nikdy nebyl.
Kde se vzal, tu se vzal
Kořeny této záhady pravděpodobně sahají do hluboké minulosti až k záznamům slavného kapitána Jamese Cooka, jenž v oblasti chybně zakreslil záznam s názvem Sandy. Možná jen viděl nějaký odlesk na hladině, či skvrnu na vodě, případně shluk materiálu z pevniny, který byl na širé moře odnesen vichřicí. Mohlo také jít o pouhý optický klam. Tak jako tak, pozice ostrova byla zanesena do map a tam přetrvala až do nedávné minulosti.
Ve 20. století se ostrov objevil v několika významných kartografických dílech, včetně databází CIA a později i v digitální mapě světa GEBCO, z níž čerpaly i Google Mapy.
Sandy Island se tak stal papírovou a později digitální fikcí, která přežila celé generace mapových aktualizací, aniž by ji někdo ověřil v terénu. Google Mapy ani neřešily fyzickou absenci ostrova v satelitní mapě a do roku 2012 jednoduše ukazovaly černou skvrnu. Dnes je však i na tomto místě zobrazena jen vodní hladina, což je správně, protože v místě přízračného ostrova se nachází hloubka zhruba 1200 metrů.
Chyba systému vs. záměr
Příběh Sandy ostrova je na jednu stranu kuriozitou, na druhu stranu ale vypovídá o tom, jak snadno může chyba přežít v systému, pokud ji nikdo nezpochybní. A přiznejme si, že fyzické ověření pustého ostrova v Tichém oceánu, není zrovna jednoduché. Jenže mnoho digitálních map dnes vzniká automaticky na základě historických údajů – a pokud jednou do databáze pronikne omyl, může se šířit dál jako „pravda“.
Po odhalení chyby byl ostrov odstraněn z většiny veřejných map. Jenže paradoxně už od samotného počátku kartografie existuje metoda, která má alespoň částečně zabránit neoprávněnému kopírování mapových podkladů. Kartografové už v minulosti do svých map vkládali fiktivní místa, takzvaná papírová města, jako past na ochranu před nelegálním kopírováním. Takto jejich díla sloužila jako důkazní materiál v případě, že je nepoctivec bez dovolení překreslil a vydával za vlastní.
A i dnes tato metoda funguje. Například Kartografie Praha v posledním vydání Školního atlasu zobrazuje v americkém státě Washington město Twin Peaks, a to podle kultovního seriálu Davida Lynche. Jenže žádné Twin Peaks ve skutečnosti neexistuje.
Tvorbě online obsahu se věnuje už od roku 2005. Rád píše o dění ve světě či o zajímavých místech. Jeho články najdete v několika dalších magazínech, které provozuje.
