Přestože máme tendenci vnímat středověk jako dobu, kdy lidé hygienu zanedbávali, realita byla mnohem pestřejší a ne každý strávil v jedněch podvlíkačkách celou zimu. K očistě ve středověku sloužily veřejné lázně, které byly oblíbené především v městském prostředí. Byly ale i prostorem zajímavého společenského dění.
Hygiena ve středověku: Čistota versus pověry
Lidé sice ve středověku neměli tušení o virech a bakteriích, ale význam čistoty nezpochybňovali. Jejich hygiena zkrátka vycházela ze zkušeností. Z dnešního pohledu bychom sice vůni středověké ulice asi za symbol panenské čistoty nepovažovali a dech kdejakého chasníka by nás srazil na kolena, nutnost očisty těla však byla známá snad každému.
Na vesnicích probíhala osobní hygiena v létě v řekách či rybnících, v zimě v delších časových intervalech v neckách a kádích. Ve městech nabízely možnost pravidelného mytí v horké vodě lázeňské domy. Z finančních důvodů je pravidelně navštěvovali spíše zámožnější měšťané a šlechta, některé cechy měly dokonce koupání v lázních v určitých časových intervalech nařízené. Chudší městský lid byl odkázán na vlastní očistu, podobně jako lid vesnický.
V době morových epidemií však hygienické návyky slábly. Lidé i felčaři věřili, že koupání v teplé vodě otevírá póry na kůži a nemoci tak mohou do těla snadno vstoupil. Jenže opak byl pravdou.
Lázeňský, nebo vykřičený dům?
Lázně ale nebyly jen místem hygieny, měšťané a šlechtici je považovali i za místo společenského kontaktu. A tak zde debatovali, uzavírali obchody nebo si jen společně užívali odpočinek. Mnohdy byly lázně provozovány ženami, takzvanými lazebnicemi, které se staraly o pohodlí návštěvníků.
Se středověkými lázněmi se však pojí i kontroverznější stránka – prostituce. Některé lázeňské domy si rychle vydobyly pověst domů vykřičených. Nechávaly se v nich zaměstnávat nevěstky, které tak neměly nouzi o zákazníky, navíc se v lázních podával i alkohol. Prostitutkám však byly vyhrazeny domy na okrajích měst a společnost na ně pohlížela pohrdavě. To lazebnice bylo regulérním zaměstnáním i přesto, že také nakonec toto povolání po čase nemělo nejlepší pověst.
A tak se na některé lázně často nepohlíželo s velkou důvěrou a církev se snažila jejich fungování regulovat. Například od 15. století se začaly lázeňské domy rozdělovat na mužskou a ženskou část, což ale mnohdy smilstvu nezabránilo. Tak či onak, lázně byly neoddělitelnou součástí středověkého života, kde se setkávaly různé vrstvy společnosti. Lidé, zejména muži, v nich diskutovali, obchodovali, tlachali, ale někdy také pili a hřešili.
Ústup středověkých lázní
S příchodem reformace a změnou náboženských i společenských hodnot začaly lázně ztrácet svůj význam. Proti nim hrála jednak pověst, ale i rostoucí obava z nemocí šířených vodou a tělesným kontaktem. Ve středověkých lázních totiž mohlo ve vodě plavat kde co, rozhodně totiž nebyla na jedno použití a její čištění probíhalo z dnešního pohledu velmi amatérským způsobem.
Až zhruba v 18. století začaly vznikat lázně dnešního typu, které se stavěly kolem léčebných pramenů a zprvu lákaly především hosty z vyšších tříd společnosti a smetánku své doby. V průběhu dalších století se pak lázně zpřístupnily všem, zejména pak lidem se zdravotními komplikacemi. Jedno společné se středověkými lázněmi však stále mají – často jsou centrem kulturního a společenského dění.
Lucie aktivně píše od roku 2017 a je hybnou silou několika magazínů. Vyhledává aktuální témata a dokáže je s ohledem na SEO srozumitelně předložit čtenářům.
